„Vanilka – vanilla: Jedním z nejlépe střežených tajemství výrobců zmrzliny je, že jejich nejoblíbenější vanilková příchuť má jméno odvozené z latinského vagina. Pro staré Římany vagina znamenalo pochva nebo pouzdro, tedy ochranný obal, z něhož v nebezpečí vytahovali meč. Latinské vagina se dostalo do španělštiny jako vaina, z něhož se vyvinulo zdrobnělé vainilla (malá pochva). Španělé tento název dali vonné bylině, jejíž lusky, z nichž se vanilková příchuť získává, mají skutečně dlouhý a úzký tvar jako miniaturní pochva. Angličané si výraz vainilla ze španělštiny vypůjčili v polovině 17. století, ale psali jej vanilla. Tou dobou se také angličtí anatomové vrátili k latině, kterou se učili ve škole, a přijali slovo vagina, jež v angličtině označuje pochvu vedoucí do dělohy. S příchodem tohoto nového slova mohl starší anglický výraz cunt, který dlouho před tím fungoval jako lékařský termín bona fide, zdegenerovat na obhroublou nadávku…“
(Anglicko-český výkladový slovník kulinářských kuriozit, nakl. Volvox Globator, 2002)
„…Nehledě k ozdobným orchidejím, jest jediná vanilla – vanilka rostlinou užitkovou. Oplétavá bylina, původně humosní, šplhá prodlouženou lodyhou později samostatně po dřevinách vytvořujíc proti každému ze střídavých kožovitých listů vzdušný bílý kořen. Žlutavozelené kvítky vytvořují dlouhé válcovité tobolky, známou „vanilku“. Do Evropy se dostaly plody roku 1520 (prostřednictvím Španělů) a její pěstování se rozšířilo ve všech tropech.
(Velký ilustrovaný přírodopis všech třech říší, 1916)
„Vanilka – vanilla: Jedním z nejlépe střežených tajemství výrobců zmrzliny je, že jejich nejoblíbenější vanilková příchuť má jméno odvozené z latinského vagina. Pro staré Římany vagina znamenalo pochva nebo pouzdro, tedy ochranný obal, z něhož v nebezpečí vytahovali meč. Latinské vagina se dostalo do španělštiny jako vaina, z něhož se vyvinulo zdrobnělé vainilla (malá pochva). Španělé tento název dali vonné bylině, jejíž lusky, z nichž se vanilková příchuť získává, mají skutečně dlouhý a úzký tvar jako miniaturní pochva. Angličané si výraz vainilla ze španělštiny vypůjčili v polovině 17. století, ale psali jej vanilla. Tou dobou se také angličtí anatomové vrátili k latině, kterou se učili ve škole, a přijali slovo vagina, jež v angličtině označuje pochvu vedoucí do dělohy. S příchodem tohoto nového slova mohl starší anglický výraz cunt, který dlouho před tím fungoval jako lékařský termín bona fide, zdegenerovat na obhroublou nadávku…“
(Anglicko-český výkladový slovník kulinářských kuriozit, nakl. Volvox Globator, 2002)
„…Nehledě k ozdobným orchidejím, jest jediná vanilla – vanilka rostlinou užitkovou. Oplétavá bylina, původně humosní, šplhá prodlouženou lodyhou později samostatně po dřevinách vytvořujíc proti každému ze střídavých kožovitých listů vzdušný bílý kořen. Žlutavozelené kvítky vytvořují dlouhé válcovité tobolky, známou „vanilku“. Do Evropy se dostaly plody roku 1520 (prostřednictvím Španělů) a její pěstování se rozšířilo ve všech tropech.
(Velký ilustrovaný přírodopis všech třech říší, 1916)
Nahrávání ...