Soňa v lázních

lázně koupelSoňa byla ve Františkových Lázních spokojená. Dnes ještě absolvuje rašelinovou kúru a večer si půjde zatancovat.

Příjemná sestra jí oznámila, že ten den je poslední pacientkou. Po chvíli již seděla Soňa v dřevěné vaně na kolečkách, až po krk zabořená do teplého rašelinového bahna.

Sestra nastavila budíček a slíbila, že po uplynutí nastaveného času přijde. Drobné větvičky Soňu různě po těle tlačily a píchaly, ale nakonec se Soňa přece jen uvelebila a odpočívala.

Budík zazvonil, ale nic se nedělo. Soňa chvilku čekala, pak začala volat:

„Haló, haló, kde jste kdo?“, ale nikde nikdo.

„Že ona mě tu zapomněla,“prolétlo Soně hlavou. Její volání bylo marné a snaha dostat se z bahenního sevření bezúspěšné. Trčela tam jak mrkev zasazená v záhonu a pomalu to vzdávala.

Setmělo se. Náhle se rozrazily dveře a do místnosti vrazil hromotluk v bílé gumové  zástěře. No konečně, oddechla si Soňa. Ale její radost byla předčasná. Muž se moc nerozhlížel, popadl vanu za dlouhý železný hák a táhnul ji za sebou ven. Soňa, které koukala z vany jen hlava, bezmocně zakřičela:

„Pane, haló, pane…“

Ale vana rámusila, kolečka drkotala po dlažbě, Soně drkotaly zuby a muž nic neslyšel. Pískal si a vjel s vanou na dvůr. Soňa přes okraj zahlédla něco, co připomínalo rybníček po vypuštění. Přes bahniště bylo položeno na pohled vratké prkno. Končilo uprostřed. Dál už nic, jen jáma.

„Tak to je konec“, pomyslela si. „Teď mě tu vyklopí a pohřbí zaživa.“

Sebrala zbylé síly:

„Haló, pane!“

Muž se rozhlédl kolem, ale nikoho neviděl a vláčel vanu po prkně dál.

Soňa  znovu, už zoufale:

„Haló, pane, já jsem tady, ve vaně!“

Chlap se zastavil a podíval do vany:

„Fuj, to jsem se lekl! Ženská, co tu děláte?“

„Já jsem tady zapomenutá a uvězněná. Vraťte mě, prosím vás, odkud jste mě vzal.“

To už se muž rozesmál:

„To jste fakt měla štěstí, paničko. Bahno vyvážím tady do té jímky a už jsem to chtěl vyklopit“.

Pak svůj neobvyklý náklad zavezl zpátky a po delší chvíli se mu podařilo sehnat i zapomětlivou sestřičku. Soňa přišla na taneční večer se zpožděním, ale šťastná, že to všechno ve zdraví přežila.

Jitka Dolejšová



Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a):

    Jitka Dolejšová nikdy nezklame, její články hladí.. :-)

  2. Maya napsal(a):

    Jéžišmarjááá, tak už vím, kam nesmím! Do lázní a do bahna, protože tohle by se mi určitě stalo! :-) )
    Moc pěkně napsané.

  3. Eliška napsal(a):

    Na tyto lázně nedám dopustit, to byly moje první , v červnu před 14 lety.Procedury, tanečky , výlety, ba i láska která trvala několik měsíců. Moc ráda na toto malebné městečko vzpomínám a jakmile mám možnost , ráda si jedu připomenout kouzelné čtyři týdny……

  4. Peggy Bundy napsal(a):

    Dost dobrý příběh.. No to musela být situace… :-) ))Hezky napsáno. Dík

  5. Eva napsal(a):

    Nikdy jsem lázně nepotřebovala, ale jeden nikdy neví….co kdyby náhodou. Tak abych věděla, na co si mám dát pozor. :)

Anketa

Vanilka voní, ale chybí mi na ní...

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Glosář

Velehrad a pouť

Znám Velehrad z televizních přenosů. Chtěl jsem si ho zažít. Skrze álej stánků se vším, co na pouti bývá, jsme se protlačili do chrámu. Cesta k chrámu i místu na nádvoří, odkud se vysílá přenos, je vysypaná  se právě teď zrovna upravuje. Není nad správný timming. Na místa před židlemi pro papaláše jedou lidé na vozíčkách. Znáte ty dojímavé záběry kamer…

Jenže cesta je vysypaná hrubým štěrkem. Vozíčkáři tady mají speciální poutní akci. Ale jak to, že nikoho nenapadlo, že vozík a hrubý štěrk se nekamarádí? Viděl někdo z organizátorů tu křížovou cestu vozíků hrubým štěrkem? Nebo mysleli, že se stačí pomodlit a modlitba přenese vozíky po cestě plné šutrů?

Jazzík

„Mějse“ křtila

Naše kamarádka Iveta Kollertová „Mějsehezky“ vybojovala další vítězství. V prodejně Luxor na Václavském náměstí pokřtila svou první knížku Svlečená do naha. Vanilka byla přítomna! Lipka, Peggy, Camilla, Jazzík a Eliška dokonce až z Liberce, byli svědky Ivetina triumfu!

Ještě jednou gratulace za všechny, kdo nemohli být přítomni!

(jzz)

Existuje český Kevin Costner?

Čtu a nevěřím svým očím – světoznámý americký herec nabízí pro likvidaci ropné skvrny v Mexickém zálivu speciální odstředivky, které vyrábí jeho(!) firma. Hollywoodská hvězda investovala 20 mil dolarů do podniku se svým bratrem – vědcem. Katastrofa na Aljašce je inspirovala a dnes jsou schopni nabídnout zařízení, které prý umí recyklovat 99% procent ropy z hladiny.

Uf!  Máme u nás také někoho takového? Existuje česká hvězda s miliónovými příjmy a s investicemi do něčeho užitečného? Existuje nějaký Leoš Mareš, Michal David nebo jiný superstar, který neutrácí jen za ferrari nebo za bundy z myších ocásků? Zatím tito chlapci a děvčata občas něco utrousí na charitu, ale především soustavně podporují majitele butiků a lepších restaurací. Je mi jedno, za co utrácejí, ale na Kevina nemají.

Asi i proto je ve světě nikdo nezná.

Bořivoj Buřina

Cesta na finanční úřad

Když přijde obálka s pruhem, smrdí to malérem. Policajti, finančák… To druhé mě potkalo nedávno.  Netakticky jsem si počkal až na poslední termín (dřív jako obvykle nebyl čas), telefonicky se domluvil a ve stanovený úřední den vyrazil.


Už předem vytočený, že kvůli zapomenutému podpisu se musím táhnout na  konec Prahy. Vrátný mě poslal do špatného patra. Kleju. Najdu správné dveře. Zamčené. Kleju. Kolem spousta bab, které vcházejí, vycházejí a tváří se jako bych byl obtížný hmyz. Kleju. Dostrkán k jakési šéfové. Kleju. Klepu na dveře… Ve dveřích příjemná starší paní… Zaraženě vykoktám, co potřebuji. Bere jakýsi náhradní klíč, otvírá potřebnou kancelář, pokládá přede mě nepodepsané DPH, usmívá se a prohodí něco o počasí. Omluví se, že jsem chvíli čekal…

Tak pozor! Já jsem sem přišel naštvaný na nesmyslné úřady, neschopné a líné úředníky! A jak mám nadávat a proč bych měl klít? Paní, vy jste mi vzala vodu na můj mlýn? Paní, děkuju, ne to vůbec nevadí, že jsem chvíli čekal! Děkuju mockrát!

(jazzík)

Ad: Bez zákona nereju

Ze stejného pramene pitomostí dnešních pokusů o státní regulaci je včerejší zpráva ČTK o pokutách, které dostávají řidiči starší 60.let za zdravotní potvrzení, které nemají na předepsaném novém formuláři.

Zástupkyně ombudsmana nyní řeší, aby všichni používali formulář nový. Ale nikdo neřeší, zda český občan nebo občanka je v 60 letech opravdu tak zdevastovaný, že musí mít tohle povrzení. Střední délka života se v posledních 20 letetch prodloužila až na evropský průměr, ale my máme od 60 všechny občany podezřele nemocné. Za to mladí motorkáři jsou zdraví…..
Žijeme v zemi, která si myslí, že problémy se řeší novými zákony, na každého občana potřebujeme jednoho kontrolora, právníci ve státní správě celý den jen najímají jiné právníky, aby za ně pracovali. Aby se mohla přijmout účiná opatření při povodních, musí hejtmani vyhlásit stav nebezpečí, protože jinak by starostové nemohli povolat firmy na úklid, museli by vypsat výběrová řízení. Můžou za to jen poslanci? Ne, můžeme za to my všichni, kteří stále fňukáme a voláme, jak to, že stát nezařídil to nebo ono. Jsme nesamostatná společnost, uvyklá spoléhat na úřady a pak na ně nadávat…

(BB)

Průzkumy


Zveřejňované výsledky průzkumů veřejného mínění – zejména pokud jde o volební preference  – považuji za  nedostatečně vypovídající o objektivní  skutečnosti.  Jsou to totiž výsledky ankety mezi specifickou skupinou obyvatel, skupinou, která je ochotna odpovídat na otázky průzkumníků.

Nejsou zjištěny názory protilehlé skupiny obyvatel, kteří z různých důvodů odpovídat nechtějí. Výsledky průzkumů by měly být prezentovány asi takto:

Skupina obyvatel ochotných odpovídat má možná názor XY, za předpokladu, že každý dotázaný řekl pravdu. Názory neochotných neznáme, někteří z ochotných možná lhali, není tedy vyloučeno, že skutečné preference jsou zcela jiné.

Výsledky voleb nakonec ukázaly, že průzkumy volební preferencí byly víceméně k ničemu. Ale v každém případě je to asi dobrý džob.

Jiří Borovský

Září
5

Kalendárium