Vzpomínky

Směr vojna
K obrázku, který na tvářích pamětníků možná vyvolá nostalgický usměv,  by se hodil jakýkoliv letopočet. Základní vojenská služba patřila k mládí mnoha generací.

Hledal jsem encyklopedii a vypadl na mne daleko větší poklad: VESELÝ ANEKDOTÁŘ (Nakl. Jos. R. Vilímek, nedatováno) A tak posílám Vanilce pro pobavení representativní výběr. Váš Radkin Honzák

Svět:
23.dubna Sověti dobyli Berlín. Bojovalo se o každý dům,  obrovské ztráty na obou stranách, na německé milion obětí. O týden později Hitler ve svém bunkru spáchal sebevraždu.

Je prvomájové šedivé ráno. Tak vstávat, vstávat, na náměstí už troubějí. Rychle dodělat mávátka, alegorické vozy už startují a vzhůru do prvomájového průvodu. Vzpomíná si někdo z vás na hesla, která jsme jako děti v průvodu provolávaly?

Dnes už jen  přímí pamětníci si jsou s to vybavit pocit, jaký zažíval občan, když se vyslovila zkratka StB. Jako ve všech  zemích, kde byl po druhé světové válce nastolen komunistický režim, vznikala tajná státní policie, tak i u nás k tomu došlo vzápětí po převratu v únoru 1948. „Oči a uši strany“ byla neoficiálně pojmenována – Státní [...]

Novinová zpráva tehdy s patřičným propagandistickým nábojem informovala naše pracující ženy: „Ve vybraných prodejnách v Praze se objevil nový, velmi užitečný výrobek vzešlý z úsilí pracovníků výzkumného provozu oborového ředitelství Mlýnů a pekáren v Praze, ve snaze šetřit čas zaměstnaných hospodyň.

Památník je docela moje srdeční záležitost. Vedla jsem si ho už od základní školy, přežil i gympl, vysokou, až na výjimky, nějak přeskočil, aby se do něj zvěčnili zas moji nejblizší v dospělosti. Jako první mi do něj vepsala maminka.

Pan učitel Hradil se narodil v první čtvrtině a na osmiletce v Tlumačově učil ve třetí čtvrtině minulého století. Přesto byl velmi moderní a mimo jiné dobové nesmysly nesnášel památníčky, do nichž babičky a dědečkové, strýčkové a tetičky, spolužáci a spolužačky vmalovávali a vpisovali obrázky a myšlenky někoho jiného v domnění, že dítě si díky tomu za padesát [...]

Měla jsem to štěstí, že mé dětství bylo neobyčejné. Tati,  byl  jsi pro mne kamarád, opora, dokonalý, spolehlivý, prostě jedinečný.
Byl jsi chlap s CH. Byls tu, když bolel zub a když bylo smutno a dokázal jsi pohladit i pokárat. Za celý život jsem dostala 3 facky. První za to, že jsem byla drzá na mamku, druhou, [...]

Dnes, kdy „filmovat“ umí skoro každý mobil, si jen pamětníci vybaví, jak klopotně před léty amatéři natáčeli své filmy. Nejprve si budoucí filmař musel pořídit kameru. Oblíbená byla řada tuzemských kamer Admira, k nimž patřila i vyobrazená Admira 8G2 Supra.

Asi už tuším,co mi budete chít říci:“Jdi s tím do háje“. Ale přece jenom se nemohu ubránit nostalgickým vzpomínkám, které mám s tímto svátkem spojeny.Tento svátek jsme my starší ročníky dosytosti „užívaly“.

Jeden můj dědeček se vždycky hodně trápil a rozčiloval. Umřel brzy. Druhý byl nezmar a netrápil se ničím. Když oslavil sté narozeniny, prohlásil: „Od teď mi táhne na dvě stě,“ a žil dál. Dlouhověkost mu prý předpověděla jedna malá cikánka za první světové války. Často se mi chlubil: „Zadívala se mi do dlaní a řekla: [...]

Ten obraz mám spojený s dětstvím, stejně jako bimbací hodiny a klavír s lampičkami, babiččin šlapací šicí stroj a kulatý stůl v obýváku, kolem kterého jsme se honili, když děda nebyl doma. Připomíná mi americká kamna s desítkami slídových okýnek, za kterými se mihotaly hřejivé plameny. Pamatuji se, jak mě v noci budilo ze spaní „zemětřesení“, když do nich děda [...]

Můj etický kodex, měřítko a barometr chování je stařenka. Na rozdíl od ostatních lidí, kteří říkávají „co by tomu řekli lidi“, já sama pro sebe si říkám, co by tomu řekla stařenka.I když už dávno nežije, poměřuji  s ní svůj život často. Ve všech oblastech lidského konání. Třeba při vaření…

 Nejenom proto, že člověk objeví mnoho zajímavostí, námětů a myšlenek, ale zejména proto, že naprostá většina těch, kdo do Vanilky píší, má zřejmě ráda náš mateřský jazyk.

Táborské Muzeum fotografie Šechtl a Voseček má unikátní sbírku historických fotografií rodiny Šectlů, která se tomuto řemeslu věnuje téměř 150 let. Část archívu po nástupu komunismu v roce 1948 skončila na dně táborského rybníka Jordán. Rodině se však podařilo ze znárodněného ateliéru včas tisíce fotografií vynést a zachránit.

Ve dnech smutného výročí smrti Jana Palacha připomínáme závěrečné hodiny jeho života v rozhovoru s jeho ošetřující lékařkou. Podrobněji v její knize Poslední dny Jana Palacha, která vyšla v nakladatelství Epocha.
MUDr. Z. Kmuníčková poskytovala v roce 1968 a 1969 psychiatrickou péči popáleným pacientům na oddělení pro léčbu popálenin kliniky plastické chirurgie v Praze. U Janova lůžka  strávila téměř celé jeho poslední [...]