Glosář
Velehrad a pouť
Znám Velehrad z televizních přenosů. Chtěl jsem si ho zažít. Skrze álej stánků se vším, co na pouti bývá, jsme se protlačili do chrámu. Cesta k chrámu i místu na nádvoří, odkud se vysílá přenos, je vysypaná se právě teď zrovna upravuje. Není nad správný timming. Na místa před židlemi pro papaláše jedou lidé na vozíčkách. Znáte ty dojímavé záběry kamer…
Jenže cesta je vysypaná hrubým štěrkem. Vozíčkáři tady mají speciální poutní akci. Ale jak to, že nikoho nenapadlo, že vozík a hrubý štěrk se nekamarádí? Viděl někdo z organizátorů tu křížovou cestu vozíků hrubým štěrkem? Nebo mysleli, že se stačí pomodlit a modlitba přenese vozíky po cestě plné šutrů?
Jazzík
„Mějse“ křtila
Naše kamarádka Iveta Kollertová „Mějsehezky“ vybojovala další vítězství. V prodejně Luxor na Václavském náměstí pokřtila svou první knížku Svlečená do naha. Vanilka byla přítomna! Lipka, Peggy, Camilla, Jazzík a Eliška dokonce až z Liberce, byli svědky Ivetina triumfu!
Ještě jednou gratulace za všechny, kdo nemohli být přítomni!
(jzz)
Existuje český Kevin Costner?
Čtu a nevěřím svým očím – světoznámý americký herec nabízí pro likvidaci ropné skvrny v Mexickém zálivu speciální odstředivky, které vyrábí jeho(!) firma. Hollywoodská hvězda investovala 20 mil dolarů do podniku se svým bratrem – vědcem. Katastrofa na Aljašce je inspirovala a dnes jsou schopni nabídnout zařízení, které prý umí recyklovat 99% procent ropy z hladiny.
Uf! Máme u nás také někoho takového? Existuje česká hvězda s miliónovými příjmy a s investicemi do něčeho užitečného? Existuje nějaký Leoš Mareš, Michal David nebo jiný superstar, který neutrácí jen za ferrari nebo za bundy z myších ocásků? Zatím tito chlapci a děvčata občas něco utrousí na charitu, ale především soustavně podporují majitele butiků a lepších restaurací. Je mi jedno, za co utrácejí, ale na Kevina nemají.
Asi i proto je ve světě nikdo nezná.
Bořivoj Buřina
Cesta na finanční úřad
Když přijde obálka s pruhem, smrdí to malérem. Policajti, finančák… To druhé mě potkalo nedávno. Netakticky jsem si počkal až na poslední termín (dřív jako obvykle nebyl čas), telefonicky se domluvil a ve stanovený úřední den vyrazil.
Už předem vytočený, že kvůli zapomenutému podpisu se musím táhnout na konec Prahy. Vrátný mě poslal do špatného patra. Kleju. Najdu správné dveře. Zamčené. Kleju. Kolem spousta bab, které vcházejí, vycházejí a tváří se jako bych byl obtížný hmyz. Kleju. Dostrkán k jakési šéfové. Kleju. Klepu na dveře… Ve dveřích příjemná starší paní… Zaraženě vykoktám, co potřebuji. Bere jakýsi náhradní klíč, otvírá potřebnou kancelář, pokládá přede mě nepodepsané DPH, usmívá se a prohodí něco o počasí. Omluví se, že jsem chvíli čekal…
Tak pozor! Já jsem sem přišel naštvaný na nesmyslné úřady, neschopné a líné úředníky! A jak mám nadávat a proč bych měl klít? Paní, vy jste mi vzala vodu na můj mlýn? Paní, děkuju, ne to vůbec nevadí, že jsem chvíli čekal! Děkuju mockrát!
(jazzík)
Ad: Bez zákona nereju
Ze stejného pramene pitomostí dnešních pokusů o státní regulaci je včerejší zpráva ČTK o pokutách, které dostávají řidiči starší 60.let za zdravotní potvrzení, které nemají na předepsaném novém formuláři.
Zástupkyně ombudsmana nyní řeší, aby všichni používali formulář nový. Ale nikdo neřeší, zda český občan nebo občanka je v 60 letech opravdu tak zdevastovaný, že musí mít tohle povrzení. Střední délka života se v posledních 20 letetch prodloužila až na evropský průměr, ale my máme od 60 všechny občany podezřele nemocné. Za to mladí motorkáři jsou zdraví…..
Žijeme v zemi, která si myslí, že problémy se řeší novými zákony, na každého občana potřebujeme jednoho kontrolora, právníci ve státní správě celý den jen najímají jiné právníky, aby za ně pracovali. Aby se mohla přijmout účiná opatření při povodních, musí hejtmani vyhlásit stav nebezpečí, protože jinak by starostové nemohli povolat firmy na úklid, museli by vypsat výběrová řízení. Můžou za to jen poslanci? Ne, můžeme za to my všichni, kteří stále fňukáme a voláme, jak to, že stát nezařídil to nebo ono. Jsme nesamostatná společnost, uvyklá spoléhat na úřady a pak na ně nadávat…
(BB)
Průzkumy
Zveřejňované výsledky průzkumů veřejného mínění – zejména pokud jde o volební preference – považuji za nedostatečně vypovídající o objektivní skutečnosti. Jsou to totiž výsledky ankety mezi specifickou skupinou obyvatel, skupinou, která je ochotna odpovídat na otázky průzkumníků.
Nejsou zjištěny názory protilehlé skupiny obyvatel, kteří z různých důvodů odpovídat nechtějí. Výsledky průzkumů by měly být prezentovány asi takto:
Skupina obyvatel ochotných odpovídat má možná názor XY, za předpokladu, že každý dotázaný řekl pravdu. Názory neochotných neznáme, někteří z ochotných možná lhali, není tedy vyloučeno, že skutečné preference jsou zcela jiné.
Výsledky voleb nakonec ukázaly, že průzkumy volební preferencí byly víceméně k ničemu. Ale v každém případě je to asi dobrý džob.
Jiří Borovský
Už podruhé vysvětluji, že říkám pomatencům, co propadli golfu jen proto, že se tak cítí být „in“, že golf jsou kuličky pro snoby. Opravdovým golfistům neříkám nic, protože bych si do svých sportů taky kecat nenechal. Ve skutečnosti u mne kuličky jsou blízko někde Járovi Cimrmanovi. Ale protože mám blíž k Járovi Cimrmanovi než ke snobům, podíval jsem se na jednu webovou adresu a pookřál jsem. Pookřejte taky a – hrajte kuličky.
Nahrávání ...
Jazzíku, ať tak či jinak, to kouzlo z tehdejší doby tam bude těžko… Počítání těch nejkrásnějších a nejvíc barevných, sčítání, po tom, když jsme byli odvoláni domů… Poklad v plátěném pytlíku..dali se hrát všude, před školou, za školou, před domem, za domem… a kolik bylo i klukovských bitek za jedinou kuličku, kterou někdo švindlem vyhrál všechny! Možná byly divočejší, než za nějakou sukni, nebo cop…
Všechno má svůj pravý čas a nic nejde nějak ošidit, i kdyby byl turnaj nejsvětovější…
Nedávno jsem se trochu nachytala,když jsem svému muži namítla, že golf je pro staříky… No mě to tak přijde. Špacírujou se tam sebevědomí mladí muži, sem tam ťuknou a svižně pokračují, jakoby neustále spěchali. Ani tam mi nepřijde, že by si to užívali. Ale dědulíni? stačí je pozorovat, pomaloučku, polehoučku, než se rozpřáhnou, tak půlhodinku prokecají… Mávají rukama, gestikulují a podle mě řeší otázku vysokého a nízkého tlaku.. Já tomu prý nerozumím a tentokrát souhlasím. Stejně, jako nikdy nepochopím, jak se může tolik chlapů pobláznit kvůli jednomu kopačáku.. Ale na stranu druhou, v tom je krása chlapů… jejich hravost, ta mě dostává a moc mi imponuje. Hezký večer