Léto už je nezadržitelně tady a podle pauzy, která nastala na našich stránkách, to může vypadat, že si i Vanilka udělala prázdniny.

Zdání ale klame! Ve skutečnosti finišují práce na slíbené nové Vanilce, a tak na tu stávající teď bohužel nezbývá čas ani síla. Omlouváme se proto za tento letní výpadek a slibujeme vám, že to bude stát za to. Se začátkem nového školního roku pro vás spustíme Vanilku novou – a věříme, že lepší, ještě voňavější a pohodovější.

Nejoblíbenější rubriky zůstanou zachovány, přibudou nové. Hlavní, už dříve avizovanou změnou, je rozšíření portálu o čtenářskou část. Každý z vás se bude moci podělit o své příspěvky, názory a komentáře velmi jednoduše a rychle. Léto je pro nové zážitky, příběhy a seznámení ideální dobou, a tak se už teď těšíme na to, jak na jeho konci o všem napíšete ostatním.

Nyní prosíme o vaši trpělivost při našem závěrečném finiši. Přejeme vám pohodové léto a těšíme se na vás v novém, vašimi podněty inspirovaném, kabátku.

Vaše Vanilka

že jen tma tam vkládá
loutky bez nitek
co jsem vyřezal
z beček pařezů

nejlepšího vína

abychom pili
jeden do druhýho
i houžve rtů

a zavírali krám
až pod břichem březí sosny
“Hallo Ráje” v předměstí kondora

a klobouk smekli

jen velkou metlí

Rock’ and Rollu
na bifteku milování

jako bychom se teprve
potkali… uzardění,
bez munice tmy -
v černý díře.

Mráčky máš po těle,
pršení bělí lýtka
žhavou vodou,
gondoly převracejí
suchý maso
i do kádí zálivů –

les moře
ždímá přízraky

nad vodou i po vodě
kropí solí zdířky mořeplavců
i tlamičkami zakázanejch knih
o malým zaváhání prince
na kopačce citadely…

Nejsi jen má výška

na dosah -
a já o tom ještě nenapsal
ani štětkou pavoučí nohy
z chrlení Casanovy NIC –

ani kroužek mlčení…

Hrobí se ležení v říze těla,

lesk ukládá svý poklady
na matnici,

jako matka svý záda
před kopím Jupitera, než do výčepu
prodal půl vesmíru
za náprstek lihu.

Je tak měkký
chvojí tvýho klína,
chuť tlumí
jen bílý veky
bez oleje

drobený
únavou

na stůl
s cisternami vepřů
neslyšících něhu
požitkářů…

Je tak měkký
chvojí tvýho klína,

že jen stůl se rozkročí
až budeš chtít jen ležet
v krému pasti

a mláďátka ti zkroutí klín
hemžením…

Přijdeš ke mně
na nosítkách zádveří –

vůní uspíš kroky
na čenichu zabijáka
a jazykem zkroutíš
pistoli

až u kolen
tý vzdálenosti.

Předsněná,
záletná jen háčky v pěchování
do kanýrků kůže
co tě jen minutím
nečekaně obstoupí…

Hojivá,
v tříslech ještě s bradou zimy
léto zatmíváš

na tom správným
místě.

Jenže cesta je vysypaná hrubým štěrkem. Vozíčkáři tady mají speciální poutní akci. Ale jak to, že nikoho nenapadlo, že vozík a hrubý štěrk se nekamarádí? Viděl někdo z organizátorů tu křížovou cestu vozíků hrubým štěrkem? Nebo mysleli, že se stačí pomodlit a modlitba přenese vozíky po cestě plné šutrů?

Jazzík

Skleněnky potikaly zem

až důlky očí bolí

puchýřky rtů popraskaly
v horké soli.

Dýchla jsi
do mě
snad dvacet panáků

tak dýchá i vlečná loď
když trhá unaveným šroubem
říční trávu

byl jsem ještě shrbený

nad novým psaním
ale tys mi položila
ruce do klína
jako starou kabelku
a svou tváří vedle mý
vytiskla první abonentku
do svý mokrlinky

zduněný
stejně jako ty
mlátičkou
svýho putování:

obíráním v tlakový níži
čehokoliv a čímkoliv
s lžící pod zadečkem
i nastřelováky prstů
v panelstory kyčlí
rozevřených

víc tíhou samoty
než čímkoliv
jiným.

Byl jsem ještě shrbený

nad novým psaním
a všude kolem nás se vrtěl vzduch
jak odřezky zabíjačky v pilinách

navalil se ústy dým
pleskla šťáva
na rošt jazyků.

Jaro vzalo nohy na ramena.
To zima v nás -
nás tolik rozehřála
a snad víc ještě tebe,
když jsi mi krk utáhla
tágem z kulečníku
který ti zůstalo
pevně jako hrazda
pod klíčními kostmi
z minulýho
šťouchu.

Přestával jsem dýchat
a tys ustavičně mlela o tom
proč jsi zas přišla právě ke mně
a kolikrát jsi u mě byla
a já o tom nevěděl…

Padal ti jazyk a třásl se až pod rovník.

A mohl bych o tom stejně vyprávět.

Kolikrát jsi nevěděla, že jsem u tebe
i když se démoni rojili vším
jako sladké špalky z očí
vytočených strojkem hlíny
a klonily se do tmy
víc než světlo v pěsti dítěte.
Kolikrát svičem startovaly i všechny nedopalky v popelníku lásky.

I nedopsání je o tom všem.

Víš to líp, než já.
Zkrojelá touhou po svobodě.
Odešla jsi právě ve chvíli,

kdy já se vrátil a vím, že nejen k sobě.

Svítí mi bandaska světla
na mý psaní
a nevím už, který jsem já
a která je kde paní…

Stojíš ještě za mnou.

Dýchla jsi
do mě
snad dvacet panáků

tak dýchá i vlečná loď
když trhá unaveným šroubem
říční trávu

a i já už vtáh do sebe
sloupy vína a psal celý dny
do leporela kopíráků

a čekal jako troud na konvičku deště
co zostří patník sochy
sekané rozestupy úderů
pochopitelné
i nejvzdálenější
jemnotrati.

Dopsal jsem cosi nového

z mola hříšných okruží
a zpitý tě svalil na zem zpitou
dýkou Sedmihrabce.

Zvoláváš sebe
na značky mého zvířete
tlamu vypletenou
proutky rtění,

voláš jen
další stopu
všeho
ztraceného.

Kudy jsme k sobě přišli?

A kudy
odejdeme?

Nad kousky „naší“ ježibaby se nám tají někdy dech. Druhý den po přistěhování manželka šla vyhodit pytel smetí do popelnice. Asi za hodinu u nás tahle paní zvonila a vysvětlovala manželce, že krabice od mléka patří do kontejneru na plasty. V překladu to znamená, že si dala tu práci a roztrhla pytel se smetím a prohrabávala naše odpadky.

Ze začátku jsem se s ní bavil jako se všemi novými sousedy. Všichni mě před ní varovali, ale říkal jsem si, že s takovými lidmi je lepší vyjít a přivezl jsem jí dva kapry. Baba byla jak mílius a na oplátku nám přinesla jahody ze své zahrádky (později jsem se však dozvěděl, že nebyly z její zahrádky, ale ze záhonků sousedů, kteří mají malé děti a baba jim tam otrhala celou úrodu). Zhořkly nám v puse.

Neustále stojí za vchodovými dveřmi a odchytává kolemjdoucí, na kterých vyzvídá:kam jedou o víkendu, kolik stálo jejich auto, kde byli nakupovat…. Tyhle získané informace roznáší dále po celém sídlišti.

Můj synek ještě v sobě nemá tolik lstivosti, aby se útokům této ježibaby uměl vyhnout, takže má o nás vždy čerstvé zprávy. Včera jsme mu dovolili, že se může jít vykoupat pod jez se svým kamarádem a jeho rodiči. Při odchodu to z něj vytáhla a už byla u nás. „Jak mu to můžete dovolit, co když ho neuhlídají?“. Vysvětlil jsem jí, že syn umí skvěle plavat a pod jezem je po pás vody a hlavně jsem jí řekl, že je to vlastně naše věc a její zbytečná starost a ať nás nechá na pokoji a stará se o své.

Ovšem naše ježibaba má k sobě ještě ježidědka. Je to bývalý vojenský právník, který miluje úřady. Na obecním úřadě už před ním všichni utíkají, protože tam dochází každý úřední den, aby jim vytknul nějakou chybu. Děsíme se každé domovní schůze, protože díky tomuhle pánovi se protahují až na tři a půl hodiny! V minulém režimu psal udání na všechny možné strany . Udal paní poštmistrovou, že dělá velmi důležitou funkci a není ve straně.  Na mého souseda, který pracoval na kriminálce napsal takovou špínu, že ho týden vyšetřovali. Naštěstí se později ukázalo, že celé udání byl samozřejmě nesmysl.

Před pár lety si dědek pořídil satelit a dívá se na televizi  asi 20 hodin denně. Nedávno mu přestal hrát. Snažil se to opravit tím, že do satelitu mlátil násadou a celý ho zničil. Všichni jsme mu to ze srdce přáli.

Mám ke starým lidem úctu a vždycky jsem se jim snažil pomáhat a choval jsem se k nim slušně, ale tihle lidé jsou prostě zlí a těší se z toho, že jiným otravují život. Někdy si říkám, že upalování čarodějnic mělo něco do sebe.

Hezký den

Ondra

Svádí mě sny

z podvečerního předsálí,

dosahují na okraj morény,

než se převrátí

a začnou mraky cupovat;

nebeskou řeku s bílými prameny

obejdou tiše jako Velehrad,

nádvoří posypou ostrými kameny;

marně hledají breviář;

sochařská dláta, nad hlavou svatozář.

Spletou z ní šerpu přes prsa;

pospává u nich žhář,

učí hvězdy číst, přepisuje snář;

ztracený hráč vzpomněl si na esa.

amur

Fotí svůj úlovek

Na jezeru krátce po sobě zasekli dva rybáři, jeden byl mladý, frajersky se tvářící a druhý byl bělovlasý pupkáč s rudým obličejem a spálenými zády.

Napětí lovu přilákalo „na čumendu“ každého, kdo šel nebo jel okolo. Diváci fandili rybářům a těšili se zcela nezávistivě na jejich úlovky. Nemohli se dočkat, až budou ty velké ryby vytaženy, až budou přeměřeny a vítězně potěžkány v náručí oněch rybářských hrdinů.

Z toho důvodu už měli v rukou připravené mobilní telefony s foťáky, aby tu chvíli mohli zvěčnit pro sebe a své známé.

Ryby byly v mělké vodě občas vidět a měly zjevně metr délky, možná i víc. Na takové ryby se prý musí pomalu, nepolekat je, jen utahat, a tak vlasce z udic jezdily sem a tam a čas se kupil, stejně jako horko a příležitostní diváci.

Někteří vytrvalci čekali na břehu už přes hodinu. Bylo nádherné pozorovat velké žluté ploutve amurů vystrčené nad hladinu.

A pak byl naráz konec.

Mladý rybář řekl jen: „A je pryč.“

Davem diváků to zklamaně zabručelo.

Jako kdyby se ty dvě ryby domluvily, najednou řekl i ten starší rybář: „A můj taky.“

Na obou prutech zplihle visely vlasce.

Ten mladý frajírek prohlásil: „Je pryč, ale zasloužil si to. Tak ať si plave.“ A pak dodal: „Až mu otrne, tak ho chytím znova.“

No nebyl to krásný souboj? Souboj slušného lovce se silnou rybou. Lovec vítěze pochválil, ocenil ho, a to se nám všem, kteří jsme na břehu ještě v zapadajícím slunci zklamaně stáli, moc zamlouvalo. Takovýhle slušný souboj.

Marta Gärtnerová

Pryč jsou doby, kdy českému turistovi ke spokojené letní dovolené stačilo sluníčko, deka a válení u vody. Jeden z rájů aktivní dovolené najdete na březích „jihočeského moře“.

Přestože městečka Frymburk a Lipno nad Vltavou leží každé v jiném katastru, pracují společně na tom, aby se návštěvníkům dolního Lipenska v Pošumaví líbilo.

Frymburk s malebným náměstíčkem

Frymburk je malebná turistická oáza s vysokým kostelem a tradičními stylovými domečky na náměstí, z nichž většina pochází z počátku 19. století. Každý má jinou barvu a všechny jsou nově zrestaurované. Na zahrádkách penzionů se dá grilovat, vzduchem voní pečínka z mladého selete. Mají tu školu, dva supermarkety, krytý bazén a wellness centrum, nové muzeum s infocentrem a  rekonstruovanou veřejnou pláž. A také tu funguje převoz, který zabezpečuje pro místní i turisty spojení s divočejším pravým břehem Lipenského jezera. Právě tam na turistických stezkách nabývá v poslední době na popularitě severská chůze s hůlkami (nordic walking), které se dají na Lipně vypůjčit.

Lipno enklávou moderní architektury

Zatímco Frymburk má atmosféru tradičního jihočeského městečka, sedm kilometrů vzdálené Lipno se stalo enklávou současné architektury. V malé obci, která vznikla v padesátých letech 20. století jako ubytování pro dělníky, kteří stavěli přehradu, vzniklo za posledních deset let jedno z nelépe vybavených turistických středisek v České republice. S rozvojem lyžařského areálu vyrostly u přehrady barevné, ale neuvěřitelně vkusné apartmánové resorty pro rodiny, tenisová hala s bowlingem a krytý vodní ráj Aquaworld s dětským koutkem.

Přístav s půjčovnami plachetnic a elektročlunů lemují terasy s obchůdky a kavárnami. Na vydlážděném korze se procházejí rodiny s dětmi, přijíždějí sem cyklisté a bruslaři. Na vodě kotví plachetnice, můžete si půjčit lodičku a projet se po jezeře. Kousek od náměstí je půjčovna sportovního náčiní od kolečkových bruslí po kola, dětské sedačky a závěsné vozíky pro převážení úplně malých miminek. Proti půjčovně si užívají děti řádění na gumové trampolíně, zatímco maminky si pochutnávají na švetkovém pivě.

„Jezerní“ cyklostezka

Nová třináctikilometrová Jezerní stezka vede lesem i po skalnatém pobřeží. Je pestrá s nenáročnými sjezdy a mírným stoupáním. Tady si to mohou svištět na kolech rodiny s docela maličkými prcky, namakaní borci na bruslích i maminky s kočárky, mihnou si i sportovní cyklisté. Stezka je dost široká pro všechny a mírně se vlní nádhernou přírodou podél levého břehu Lipenské nádrže. Přímo na stezce naleznete půjčovny kol a inline bruslí, takže už nemusíte ztrácet nervy, jak nacpat čtyři kola do auta a podobně. Hitem zvláště pro seniory se stala elektrokola. Díky nim bez velkého úsilí prarodiče snadno zvládnu výlety s vnoučaty a děvčata se svými fyzicky zdatnějšími druhy.

Ve Frymburku Jezerní stezka prochází přímo městečkem mezi domy kolem přístaviště parníků i převozu. Míjíte zahrádky, kde se suší prádlo, griluje se naložené maso, voní pečené sele. Most přes zátoku navazuje na klikatou cestu, lemovanou břízami. Pak projede kolem autokempů u pláží přístavem plachetnic v městečku Lipně a nově letos vede až  k přehradní hrázi. U vody jsou lavičky, piknikové stoly, cedule s ukazately kilometrů. Osmikilometrový úsek mezi Lipnem a Frymburkem je dokonce uměle osvětlen, takže se dá jezdit i večer. Krajina podél stezky je tak citlivě zvelebená, že máte pocit, jako byste byli v nějakém jiném Česku. V takovém, kde se neřeší žabomyší spory, ale to, aby region přitahoval investory, místní lidé měli práci a hosté se sem rádi vraceli.

Pro teenagery a fanoušky dobrodružnější jízdy na kole je pod lanovkou na Kramolín nově otevřen Bikepark Lipno. Čtyřsedačka vozí cyklisty s koly, ale i pěší turisty na vrchol do výšky 900 metrů nad mořem. Odtud vede nejen adrenalinová Sportovní dráha přímo pod lanovkou, ale i  zábavná Rodinná trať, kterou sjede už dítě od 6 let či naprostý cyklistický začátečník. Speciální sjezdová kola, stejně jako helmy a chrániče vám půjčí přímo u lanové dráhy.

Lipenští patrioti

Díky evropským dotacím a úctyhodné snaze místních lidí vzniká kolem Lipenské přehrady  spousta nových projektů.

„Jsme tu všichni lipenští patrioti,“ říká starosta Ota Řezáč, který vede jako nezávislý radnici ve Frymburku už dvanáct let. Úspěšně a bez dluhů.

„Všichni se tu dobře znají, a proto lidé nevolí partaje, ale své sousedy, o nichž vědí, že pro ně a pro kraj něco udělají,“ vysvětluje sportovní padesátník podstatu malého lipenského „zázraku“.

Nad přehradou zapadá sluníčko. Rybáři tahají z vody štiky a kapry. My sedíme u grillu a těšíme se na další den. Když bude hezky, vyzkoušíme i lodičky na jezeře. A pokud budou padat trakaře, sestoupíme 160 metrů pod zem do nitra vodní elektrárny Lipno pod hrází „jihočeského moře“, naší největší přehradní nádrže, která měří 44 km a u Černé v Pošumaví je široká 3,5 km.

Užitečné inforamce:

Nejrychlejší cesta na Lipno vede přes Budějovice, Český Krumlov a Černou v Pošumaví.

Nástup na stezku je možný v Lipně nad Vltavou z parkoviště Skiareálu Lipno, z parkoviště ve Frymburku, u autokempu Vřesná či v polovině cesty Lipno – Frymburk na parkovišti Kobylnice.

Lehčí si můžete dát v restaurantu Neptunus v lipenském přístavu či můžete posedět ve Frymburku na náměstí v zahrádkách hotelu Maxant nebo v hospůdkdy Pohoda.

Nejkrásnější je areál na bydlení je asi Landal Marina Lipno kousek od přístavu a či Doky Holiday za krytým akvaparkem Aquaworld Lipno. Naopak pro party bruslařů je ideální ubytování ve dřevem pobyté moderní chatě Lanovka u paty Bikeparku, kde i v hlavní letní sezóně nabízejí apartmány pro 6 osob za 1500 Kč/noc.

Desetiprocentní slevu na zapůjčení bruslí dostanou všichni hosté kempu Lipno – Modřín a sportovní ubytovny Chata Lanovka Lipno v půjčovně Lipno rent. Sportovní prodejna s půjčovnou kol a bruslí je i ve Frymburku na náměstí proti městské kašně.

Více na http://www.lipnoservis.cz/, www.otre.cz, www.landal.cz,

Dana Emingerová

jak honí mladý kočky,

jak zaplétá buřty z těch koček

do vánočky,

jak rozinky z života sbírá,

jak stává se největším ze psů,

jak psí víno prolévá hrdlem

a gin ve schwepsu.

Sen starýho mlsnýho psa

o kočkovacím ráji,

kde po čuchu na babu hráli

a slastně řvali: Má ji!

Kde hanbatý navštívenky

ve tvaru kosočtverců

vkládaly nóbl sexyfenky

do koberců.

Tohle je blues starýho mlsnýho psa,

co si kvůli kočce

misku s žrádlem nepřevrhne.

Tohle je blues starýho mlsnýho chlapa,

co už ví,

že se kvůli kočce nepřetrhne.

Haná, Prostějov. Sobota poledne. Červenec. Krásné náměstí. Hledáme Íčko. Je tu. V budově magistrátu – Informační turistická kancelář. Nápis accomodation, aby cizinci věděli, že víme.

Beru za dveře. Zlomená ruka. Zamčeno. Sobota a neděle zavřeno. No jasně. Turisti musí vědět, že se přece jezdí zásadně ve všední dny od osmi do čtyř.  Kousek dál naštěstí městské muzeum. Dvě přívětivé paní. Ptáme se, kde dostaneme nějaké materiály, mapky atd. Říkají, že v Íčku. A když je zavřené? Říkají, že za to nemůžou, ony slouží celý víkend. A mají nějaké propagační materiály? Nabízejí brožurku za 45 Kč. Krčí rameny.

Evropě jsme to loni osladili. Teď na domácí i na Evropu ještě kálíme. Dívky v recepci hotelu o zajímavostech města věděli jen to, že je tu hezké náměstí a nějaký kostel. O Wolkerovi, architektu Kotěrovi a Národním domě, o zámku… ani ťuk. Ale když jsme se bavili o článku Magazínu Dnes, jak mezi sebou mluví mládež, byli naprosto v obraze. Dokonce mě naučili co znamená zkratka MCBP používaná mezi kluky… Vědomostní minimum se proměňuje. Ostatně k čemu mi je, že si pamatuji: „Poštovní schránka na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc…“

Jazzík