Vanilka

Zajímalo by mne, kde se nachází hranice, dotyková plocha nebo prolínací pole mezi veřejným diskusním prostorem a historickou pamětí.
Je to snad tak, že každá v minulosti se odehrající událost, která je na nějaký způsob hodna paměti, má být nejprve zanesena balastem přání, která jsou otcem myšlenky, emocionálních výlevů, záměrných provokací nebo jen prostých hloupostí, aby pak zpětně mohla být rekonstruována ve své pravé podobě? A to zpravidla v době, kdy už to skoro nikoho nezajímá? Po čase pak, když má ona událost nějakou aktuální konotaci, se k ní veřejnost vrátí – a s překvapením zjíšťuje, že věc je zcela jiná, než jak si ji historická paměť přivlastnila.
Obecná vůle, která určuje stávající ladění veřejné paměti, si přeje mít Mašíny jako hrdiny.
Co ale bude, jestliže za 20 let zde budeme mít TAKÉ tržní mechanismus, TAKÉ liberální zastupitelskou demokracii, budeme TAKÉ členy NATO a EU, to znamená, že vnější znaky této společnosti se nezmění, přitom ale z nějakého posunu hodnot budou Mašíni hodnoceni jako teroristé a vrahové bez skrupulí?

Že ne, že takový posun nepadá v úvahu?

A kolik takových posunů už zde bylo?

Byl Boleslav I. především zlotřilý a bezectný bratrovrah, nebo naopak statečný a rozhodný zakladatel českého (=přemyslovského) státu?

A co bratr Žižka, bratří? Největší z Čechů, před nímž se třásla křesťanská Evropa, nebo obrazoborecký terorista, který srazil české země o staletí nazpět?

Tatík Masaryk, prezident zakladatel, moudrý a energický demokratický monarcha, nebo nadutý voluntarista, který využil příležitost ke splácání národnostně a sociálně nesourodého puzzle, které se rozpadlo na prvočinitele při prvním otřesu?

A co náš stávající Nejvyšší, jemuž se zdařilo inteligentně a úspěšně konvertovat měnu, rozdělit rozpadající se federaci, stabilizovat nový stát? Nebo nadutý, ješitný a bohorovný tlučhuba, který svého času rychle zhasnul a od té doby žvaní do čehokoli a cokoli?

Opatrně se soudy, bratří.