Vanilka

muz_MG_8354Redakce Vanilky cz. získala od paní Z.J. z Ústeckého kraje deník jejího otce Stanislava Š., který je nevelkým, ale unikátním svědectvím o posledních týdnech života seniora, který v 78 letech koncem října 2009 zemřel. Pan Stanislav žil v Praze na sídlišti Ďáblice a do roku 1993 pracoval jako technik v pražském ČKD. Když jsme slíbili, že vynecháme všechny identifikační zmínky, dostali jsme svolení deník uveřejnit.

Věříme, že i ve vašich rodinných archívech, nebo alespoň zásuvkách, se najdou podobná originální svědectví. Rádi je uveřejníme.

13. září Celé dopoledne jsem si četl Haška. Povídky. Absolutně současná literatura. Jak by asi psal v době počítačů, telefonů a internetů? Měl by vůbec mobil? Já nemám  a nechci. Stačí normální telefon se záznamníkem. K. má mobil a furt mu volá žena. Její první otázka je – kde jsi? Přitom plukovník je jenom na třech místech – v hospodě, na schůzi místního komunistického výboru nebo ve zverimexu u paní Zuzky, na kterou brejlí celé odpoledne. Pak říká, ta má lafetu! Mně volají jen děti. Večer a jen tak dvakrát týdně. Ani nevím, co bych si s nimi každý den povídal. Na obědy s náma chodí jedna ženská, kterou volají na mobil snad čtyřikrát za hodinu. Ona odpovídá jenom – to víš. To víš s otazníkem, s vykřičníkem, s několika tečkami. Někdy si představuju jak se jí někdo zeptá, nejsi mrtvá a ona – to víš! V rádiu zase cintají o volbách. I v neděli.

15. září Paroubek zrušil volby!!! Poslouchal jsem bedlivě lidi v marketu. Nikdo nic neříkal. Je jim to jedno? K. nepřišel na oběd. Že by měli jeho soudruzi pohotovost? Pak zazvonil přímo u mě. Řekl, že mu vezmou nohu. Prý cukrovka. Seděli jsme u vína. K. plakal a slzy mu kapaly a nakonec řekl – nejhorší je, že už ani uniformu nebudu moct nosit. Když odcházel, v předsíni se zase rozbrečel. Byl jsem rád, že byl pryč.

17. září Je krásný podzim, úplně pohádkový. Vyjel jsem si autobusem do Klecan. Proboha, spousta nových domů a skoro všechny hnusné. Úžasný pohled na druhou stranu Vltavy. Tak tady bude za pár let dvouposchoďový most, tisíce aut nad hlavou a ztvrdlého cementu jako na Maginotově linii. Pamatuju se, jak po revoluci zrušili všechny panelárny, protože  u nás se už z betonu stavět nebude. A z čeho se staví? Musím se někde v knihovně podívat, kolik se vyrábí cementu a železných armatur. Řek bych, že mnohem víc než za Husáka. To znamená elektřinu, prach, nákladní vagóny, hluk. Vrátil jsem se pěšky, každý kilometr dobrý. Už byla skoro tma, zavolal jsem si výtah, otevřou se dveře a na podlaze zdviže….no, bylo tam hovno. Jako kocour. Šel jsem ty čtyři patra docela lehce, ale taky zoufale, protože tohle….. Jak se dolů nebo nahoru dostane paní Kyrbisová z 10. ? K tomu všemu v rádiu zase někdo piští, že nám Obama zrušil ten radar! Nojo, kluci a místo toho nám nechal pozdrav ve výtahu. Zítra musím pohovořit s plukovníkem, bude se naparovat jako balón.

18. září Přišel dopis z banky. Moc mě pozdravují a nabízejí půjčku. Prý až 237 000! A můžu splácet 60 měsíců! Jak na to přišli, že tady za pět let budu? Copak v těch bankách opravdu vědí víc než my?  V čem je ta jejich finta? Večer říkala nějaká krasavice v televizi, že se dějou hrozný věci, euro stálo míň než 25 Kč. No, nevím, my teda platíme za obědy tak 3 eura, ale žádný změny vidět nejsou. Vlastně jedna je. Hlaváčková od výdejního okýnka je  prý lesbička. Říkali to ženské u oběda, jen jedna se ptala – jaká leštička? Bylo by to veselé, kdyby to nebylo tak neúprosné. Každý týden někdo z nás obědářů umře. Hluchý nehluchý.

19. září Helenka by měla narozeniny. 74 roků by se dožila. Šel jsem na hřbitov, koupil kytku a chvilku tam postál. Neplakal jsem, dávno už za ní nepláču. Spíš by ona měla plakat za mnou, jak jsem sám. Sice se držím, ale proč? Děti a vnoučata daleko, tady jen zašpiněné město, plukovník a pár dalších starců. Už to asi nevydržím, proboha potřeboval bych nějakou nemoc. Pořádnou polízanici, s kterou bych nešel k doktorce. Infekci nebo nějakej suprvir! Vždyť ten můj život je jako to hovno ve výtahu! Bídu nemám, nemoci nemám, stěžovat si nemůžu, lítám jako Zátopek, chodím do knihovny, po muzeích, sám si peru a uklízím, ale proč? Proč nemám Helenku a na co čekám? Večer zase všichni ti panáci kvákali do televize, že nyní jde o budoucnost národa! Jděte do prdele, žádná budoucnost není! Otevřu si láhev Modrého portugalu od našich mladých ze Žernosek a vycucnu jí. Na Helenčinu památku a můj konec! Přísahám, vycucnu (nečitelné)

(Uvádíme přesně podle originálu, pravopis respektujeme)

(Poprvé publikováno 17.11.2009)