Z čůrání se daně neplatí
K. H. Březovský | 19.5.2010 11
Vanilkáři mi jistě prominou další postřeh, na němž svět nestojí. Po šesti kávách jsem se rozhodl: Dosti jsem pracoval, jdu courat po Praze! Courání se změnilo v urologomaraton, protože šest deci kávy přeměnilo močový měchýř v cca šedesát nutkání k čůrání po mililitrech.
A tak jsem začal obrážet veřejné přístupné odmočovače. Od Smíchovského nádraží po stanice metra. V tom pořadí tak vypadá jejich estetická a hygienická úroveň. Všude jsem poplatil po pěti korunách (českých), nikde jsem nedostal stvrzenku. Ne na čůrání, ale na zaplacení.
Uvědomil jsem si, že nájemci těchto zařízení jsou vyčůraní dřív, než se vyčůrám já, protože Eduard Janota nikdy nezjistí, kolik měli zaplatit na dani z vyčůrané hodnoty. Ještě vyčůranější jsou toilettlady (dříve hajzlbáby), které oberou nejen Janotu, ale i svého zaměstnavatele. Ano, jde o h….., v lepším případě o moč (nezaměňujte za moc). Na druhé straně musím přiznat, že mi není jedno, když najdu další místo, které neodvádí daně. Jako uvědomělý občan s pozitivním vztahem ke státní pokladně, z níž mi jde důchod, cítím nezištnou spoluodpovědnost za to, aby na mě zbylo! Náladu pošramocenou představou šizení eráru mi zlepšila supertoilettlady, která mi slíbila, že mi pětikorunu vrátí, když se mi nepodaří se vyčůrat. Nejen, že měla smysl pro můj smysl pro humor, ale nekecala. Když jsem odcházel, měla pětikorunu v ruce a v očích otázku: “ Tak co? Dělal jsem, že jo!“ Asi jsme kdysi oba absolvovali VUML, takže naše budoucnost je ve veřejném zařízení, o hajzlu nemluvě.


























Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se