Vanilka

Ještě v městečku Tamsweg, jednom ze středisek salcburského kraje Lungau, to vypadá, že člověk ani není v Alpách. Široce roztažené údolí, kolem vlídné a mírné zalesněné kopce klopotně šplhající do výšky maximálně 1700 metrů. Copak jsou tohle velehory?

Udoli krav„Jo, do pořádných kopců, to musíte na Preber nebo ještě lépe pod Hochgolling, do Goriachu,“ říká pan domácí Santner z penzionu v údolním Tamswegu a lišácky koukne na sever, kde místo Alp trčí neprostupná stěna mraků. Autem je to sice jen pár kilometrů do Vorder-Goriachu, ale pořád nikde nic. Jen pošmourné údolí je užší a vesnička docela romantická. „Horalé“ lační výšek se nedůvěřivě rozhlížejí kolem, ale nakonec přeci jen vyrážejí na túru. „Hele, krávy,“ křičí radostně synek. Alespoň někdo z rodiny už je spokojený.

Najednou se mraky a mlha roztrhávají. Údolí Goriachu už nevypadá tak placatě a nudně. Uprostřed luk se žene rozvodněný potok Kalterbrunnen a kolem se skutečně začínají pěkně zvedat zalesněné kopce. A hlavně všude se z mlhy noří krávy. Některé si docela zvědavě prohlížejí nové příchozí. „Gruss Gott,“ houkne dvojice zpocených a unavených horolezců, která kráčí v protisměru. Na zádech batohy s helmami a lany. Tak ti nevypadají, že by se vraceli z nížin. „Prosím vás, není to tam nahoře pro děti moc nebezpečné?“ „Podle toho, kam až půjdete. K jezeru Landawiersee to jde,“ říká kluk s červeným šátkem a teleskopickými hůlkami. „Když tam vylezou i krávy…“ směje se jeho dívka. Mlha se zvedá výš a výš a s přibývajícími slunečními paprsky a minutami chůze po šotolinové cestě se údolí sužuje a prohlubuje. Voda v bystřině se valí stále rychleji a tříští se o kameny. Na dřevěném mostku to vypadá jakoby někde nahoře pán hor vyléval alpské pleso. Cesta se občas noří mezi smrky a modříny. Najednou se údolí rozevře. „Hele, támhle je nějaký pionýrák.“ V dálce se na pozadí alpských velikánů krčí tucet chatiček, nad kterými se třepotá červenobílý prapor.

Teprve když „horalé“ přijdou blíž, spatří malebnou osadu s hospůdkou a malými dřevěnými domečky s šindelovými střechami. Jmenuje se to tu příznačně Goriacher Huttendorf, v překladu něco jako „Goriašská Chalupová Lhota“. Tak trochu konce světa. Žádná elektrika, voda z potoka, pálenka z jeřabin, domácí nudlová polívka z velikého černého kotle a lehce přiopilý harmonikář v kožených kalhotách a vyšívaném kloboučku. A všude kolem zase samé krávy. Sem jezdí ti, kterým se už omrzely komfortní rakouské alpské hotely, kde má turista všechno jako doma – a k tomu pestrou nabídku programů, aby se náhodou nenudil: od aerobiku pro ženy, přes lukostřelbu pro otce až po hledání pokladů pro děti. „Tady se každý musí zabavit sám,“ říká paní hospodská kmitající kolem starých kamen, jejichž plotna se prohýbá pod velkými kotly. „A víte, že to lidi chtějí čím dál tím víc.“ Dokonalou iluzi dávno zašlých časů kazí jen pár aut. Pět minut za „Chalupovou Lhotou“ už o tom nemůže být pochyb. Cesta vede skutečně do hor. Začíná se kroutit jako had a prudce zvedat vzhůru. Smrky se pomalu ztrácejí a místo nich nastupují krpaté modříny. Vlevo, vpravo se z výšek skalních rozsedlin řítí potoky vod. Některé vodopády, které padají z obou stran údolí, jsou dlouhé desítky metrů. Jen jedno je stejné, jako na samém začátku. Zvědavé krávy s obřími vemeny bimbají velkými zvonci a vykukují za každou zatáčkou. Šplhají po skalách jako sloní kamzíci. Dovedete si představit, co to je obratná těžkopádnost? A pořád se jde vzhůru.

Kolem se na skalách krčí několik dalších horských chalup. „Koukejte, co to tam je? “ Napravo v dálce se k prudké stráni lepí špinavá „betonová“ rampa. Teprve když přijdete blíž, zjistíte, že to je několikametrový sněhový splaz, takový miniledovec posetý kusy kamenů. Z mohutné tlamy pod ním vyvěrá v divokých peřejích Kalterbrunnen. Když už se zdá, že cesta nebude mít konce, téměř šlápnete do třpytivé vodní plochy plesa Landawiersee. Jste ve skalním kotli ve výšce 2000 metrů. Napravo se z jezera zvedá masiv Hochgollingu (2862m), nejvyšší hory v širokém okolí . Pan Santner nelhal. Tohle už jsou opravdické pořádné Alpy – Nízké Taury. Je ticho, v dálce šumí vodopády, romantika jak z filmu… „….hoalililíííííííííííí!“ Zezdola si to pekelným tempem štráduje pasák se svým stádem.