Před nějakým rokem jsem seděl na schůzce v kavárně. Po chvíli mě z jednání vyrušil povědomý hlas. Ke stolku těsně vedle nás si sedl nedávno vystřídaný ministr vnitra a slovy důvěrnými (vole) se oslovoval s miliardářem, který zanedlouho zmizel z Česka.
Tuhle jsem se o něčem radil v kavárně blízko pražského magistrátu. Bylo tam nezvykle mnoho elegantních mužů v nejlepších letech v dobře ušitých tmavých oblecích. A vedle nás si přisedl jeden s jakýmsi pohůnkem. Ten jeden je hodně dobře známá tvář pražské politiky. Slova, která u našeho stolku nebylo možno neslyšet, vyplavala z magistrátní žumpy. Takových ku** a ču** atd. jsem v rychlé kadenci sdělovaných důvěrností neslyšel už dlouho.
A tahle slova nepadala z úst evidentního pohůnka, ale z těch, pod kterými se skvěl vzorně bílý límeček. Pak se černé obleky ještě sem tam pozdravily, vzrušeně pohovořily, dokud diskrétní obsluha diskrétně neupozornila kápa na příjezd černé limuzíny. Nevědomky jsem zapadl do „klubu“ jedné z velmi frekventovaných volebních barev. Nebudu říkat které, protože podobných „jinobarevných“ je po Praze asi více.
Jen jsem si říkal: A tyhle mafiány mám volit? Že by slušní lidé už byli tak zhnuseni, že se na kandidátky nehrnou a dostanou se tam jen ti, kteří si místo „koupí“ svojí servilitou, svojí sprostotou, poslušnou stádností? Nebo „špičky“ stran dávají ze strachu na další místa kandidátek neuvěřitelné outsidery ze strachu o své posty? Neuvěřitelné se stalo skutkem….
















Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se