Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého...
J. Tomasová | 2.4.2010 11
Dandelion Clock Vždycky když tuhle větu slyším nebo čtu, mám divný pocit, že má spoustu logických nedostatků.
V první řadě mě dráždí fakt, že tím pádem ta svoboda musí být nepřímo úměrná koncentraci jednotlivců. Já vím, je to myšleno pouze obrazně, ale stejně. V mé mysli se svoboda z té věty pokaždé vyjeví jako bublina okolo člověka a čím víc je lidí, tím může být menší. Takže z toho by také mohlo vyplývat, že čím více jsme obklopeni lidmi, tím méně jsme svobodní… Ne, to určitě není pravda, třeba ve vězení na samotce by se mnou zřejmě nesouhlasili. A takový Robinson se asi také zrovna z velké svobody neradoval. A moje absurdně zbytečné úvahy mě vedou vždycky ještě dál. Představuji si, jak veliká a tlustá svoboda některých lidí neustále přetéká přes hranice drobné a vychrtlé svobody člověka vedle. Nebo jinou svobodu, jak je kluzká a hbitá, a než se ostatní svobody nadějí je všude mezi nimi propletená, že se nadechnout nemohou. A co pak všechny ty slušné a tiché svobody, co se neumí vůbec bránit těm hlučným a drzým konkurentkám, a tak tráví celý život v jejich stínu? Já zkrátka nevím, myšleno to asi bylo hezky, ale ta věta nějak popírá sama sebe! A navíc… Má spoustu logických nedostatků.


















Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se