Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Svlečená do naha

V rubrikách: Orientace

J. Krůta | 11.6.2010 11

Nakladatelství Eroica vydává v těchto dnech knihu věrné autorky Vanilky, Ivety Kollertové (Mějsehezky), nazvanou Svlečená do naha.

venekk 014Autorka v nesmlouvavé autobiografii podává zdrcujícně upřímný obraz života svých posledních deseti let. Po vypuknutí zákeřné nemoci ji svět odepsal a nechal jejímu osudu. Místy až drasticky přesné popisy, něha, naděje a optimismus… Autorka, již několik let upoutaná na lůžko, tráví téměř bez možnosti opustit svůj miniaturní byt, dny i noci jen se svým note bookem a za několik let se vypracovala ve svých literárních pracech na velmi solidní úroveň. Publikuje na mnoha portálech a pracuje na dalších větších prozaických celcích. Křest knihy za účasti Ivety se bude konat v pražském Paláci knih Luxor 23.6.2010. Z Ivetina dopisu:

Po víkendu, který by měl být ukázkový, co se týče života vozíčkářů, se moje namlsaná dušička pozastavila v němém popůlnočním čase.
Tolik bych toho chtěla.
Jsou to naprosto neskromná přání, od domečku s červenou střechou počínaje, po chodící nohy konče.
Snění, to moje bláznivé snění.
Možná někoho srazí na kolena, ale já jsem jak malíř před bílým plátnem.. zlehka okousávám konec štětce, beru paletu a vymačkávám tubu za tubou. Netuším vlastní zobrazení, nečekám věhlasnost. Pomalu, jen zlehka se štětinky vnoří do červené a rázem je zde pole máků, protkané modrou chrp. Žluté slunečnice tomu všemu dodávají veselost a třpyt. Zelená vůkol pokouší k ulehnutí a modrá, životní síla zurčících potůčků, studánek a řek, nabíjí jak elektromagnetické pole. Nemluvě o azuru nad hlavou, ve kterém se snoubí s duhovou krásou všech barev.
A stejně tak se mi proplétají mé fantazie a sny.. hned jsem v divadle, podruhé na vrcholku hor, vzápětí hladím srnku v lese i samet královských křesel. Tóny houslí se mísí s pianinem, meluzína střídá s bouřkou. Chvili se mi mysl prosmýčí sněhový poryv, aby ho v druhé vteřině nahradilo polední slunce s pouštním pískem.
Jsem snad bláznivá? Ale kde, jen trochu blázním tím nedosažitelným, nereálným, nepřístupným, i když..  jsou některá přání opravdu tak nedostupná?
Mořským vlnám se možná nic nevyrovná, ale šumění rákosí, vůně ohně a stíny skal, tančící v řece, mají taky něco do sebe.
Tolik bych toho chtěla. Jenže kolik nás takových je? A kolik z nás v té kruté životní realitě už neumí, nechce nebo nezvládá snít…

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

  • Velehrad a pouť Znám Velehrad z televizních přenosů. Chtěl jsem si ho zažít. Skrze álej stánků se vším, co na pouti bývá, jsme se protlačili do chrámu. Cesta…

    | 5.7.2010 0

  • Sen starýho mlsnýho psa Sen starýho mlsnýho psa, jak honí mladý kočky, jak zaplétá buřty z těch koček do vánočky, jak rozinky z života sbírá, jak stává se největším ze…

    | 4.7.2010 0

  • Prostějov v pravé poledne

    | 3.7.2010 0

  • Bylo-debilo aneb Vojna nebyla kojná

    | 27.6.2010 0

  • "Mějse" křtila Naše kamarádka Iveta Kollertová "Mějsehezky" vybojovala další vítězství. V prodejně Luxor na Václavském náměstí pokřtila svou první knížku Svlečená…

    | 24.6.2010 0

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A