Vanilka

Aby mi zas někdo nevynadal, že jsem ironický škarohlíd, tak něco pozitivního: Všichni mimo politiky pomlouváme politiky. Podívejme se na ně jinak, tak nějak z lidské stránky! Právě teď před volbami. Umíme si představit, v jakém stresu žijí, v jakých obavách se probouzejí?

Co budou dělat, když je voliči nezvolí? Zůstanou tam, kde se jim nedaří, kde se musí hodně pracovat za málo peněz? Co bude s těmi, kteří už v parlamentu sedí léta, pracně se naučili ovládat tlačítka PRO a PROTI, a teď je možná čeká práce bez tlačítek? Milióny lidí u nás volají po sociálních jistotách. Ale jak jim je mají zajistit politici, kteří sami jistotu nemají? Chceme po nich to, co jim sami dát neumíme. Co budou dělat, když je voliči zvolí? Budou muset rozhodovat o věcech, kterým nerozumějí, odolávat mámení úplatků a nátlaku lobbistů. Tíha svědomí a odpovědnosti je ohne k zemi, začnou je kazit  snadno vysezené  peníze, psychoterapeuti jim budou pracně vysvětlovat, že důchodový systém nezachrání tím, když své platy rozdají po stovkách osamělým seniorům. Není vůbec lehké být politikem, byť zvoleným. Jeho sociální jistoty mohou mít krátké, jen čtyřleté trvání. A potom? Řečeno slovy písně z našeho mládí: Je však třeba začít znova, nenechat se odradit!

To znamená přejít k jiné straně, která se zdá být v kurzu, založit novou stranu a pomlouvat původní rodnou – co to musí dělat s oslabeným politikovým žaludkem, jaké nemoci riskuje? Mám ve sněmovně dobrého známého. Byl to vynikající manažer, než do firmy vstoupil zahraniční kapitál a dosavadní manažery vyměnil za vlastní. Byl to slušný člověk, který první dva roky poslancování vypravoval, jak se mu chce při každé schůzi zvracet. Těšil jsem se, že až odejde z prostředí, kde se mu nelíbí, napíšeme spolu upřímnou a pravdivou knížku o tom, jak to v politice opravdu chodí.     Nenapíšeme! „Jdu do toho znovu, mám čtyři roky do penze, kde bych ve svém věku začal?“ vysvětlil mi. Na volebním plakátě s jeho fotkou mi chybí výzva: VOLTE MOJI SOCIÁLNÍ JISTOTU! Možná netřeba, je ve svém volebním rajonu známý jako slušný člověk. A protože ve sněmovně nikdy nepřistoupil k mikrofonu, nemohl vyslovit něco, co by se voličům nelíbilo.

Mám konstruktivní návrh: Volme ty, kteří do politiky vstupují už dost sociálně zajištění! Nebudou se bát, lhát, politikařit, přebíhávat a vůbec! Něco, jako takový nejmenovaný kníže pán. Nemusím s ním souhlasit, ale vím, že se sociálně nezajišťuje, tudíž to, co říká, si opravdu myslí.