Vanilka

Literární historici často diskutují na téma, která doba a jak si Jaroslava Haška přivlastnila. Jelikož pominul čas politických a ideologických tahanic o tohoto mistra pera, je třeba říci, že naše doba se Haška zmocnila – turisticky!

Když se totiž před sedmi lety konala v Lipinici nad Sázavou Mezinárodní konference na téma Hašek a humor tisíciletí, zahajoval ji svou řečí její předseda Richard Hašek, vnuk slavného spisovatele. Debatovalo se v legendárním hostinci U České koruny v Lipnici, která se – díky manželům Haškovým, Richardu a Zdeňce Haškové – stala Mekkou haškologů.

Jméno Hašek táhne

Na začátku milénia vycítil Richard Hašek jedinečnou příležitost a pod tlakem své podnikavé manželky založil na Vysočině rodinnou firmu. Podnik zaměřený na služby v cestovním ruchu, s perfektním podnikatelským záměrem: spojit příjemné s užitečným a dát pojmu Jaroslav Hašek i význam turistického magnetu.

Zadlužil se tenkrát až po krk, změnil se v dělníka a manažera v jedné osobě, zešedivěl starostmi. „Splácení na 15 let s úroky blízké lichvě, to dá zabrat. Vy splatíte poté dvojnásobek vypůjčeného. Avšak víra celé rodiny ve jméno Jaroslava Haška měla, po jisté době šílených starostí a problémů, šanci…“ zpovídá se Haškův vnuk. „Dnes jsme z nejhoršího venku a naše dělba práce je jasná. Manželka s dětmi se stará o provoz, já o nejrůznější kulturní i společenské akce, semináře, happeningy a všelijakou jinou propagaci …“

Krátce řečeno, navzdory všem potížím Richard Hašek během dvou let úspěšně zrekonstruoval starý, značně zchátralý, leč dobový objekt hospody ve stylový Penzion U České koruny, kde napsal Hašek podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka. Je tady například dnes možné i přenocovat v originálním pokoji, v němž spisovatel skutečně spával. Mnoho zvědavců sem míří i proto, že si tady při troše štěstí mohou potřást osobně rukou s panem hoteliérem – Richardem Haškem, vnukem slavného spisovatele.

Národní památník odposlechu

Z  domku pod hradem Lipnicí, kde osmatřicetiletý Jaroslav Hašek zemřel na ochrnutí srdce, je dnes Památník s expozicí Jaroslava Haška. Turisté se rovněž rádi zajdou poklonit na místní hřbitov k Haškovu hrobu. Mnohé z nich pak lákají i v opuštěných žulových lomech nedaleko obce vytesané zhruba tři metry vysoké reliéfy, vytvořené v duchu Haškovy recese a nazývané Národním památníkem odposlechu. Kraluje jim bezesporu Bretschneiderovo ucho, vytvořené podle tajného policisty z románu Dobrý voják Švejk, symbolizující naší nehezkou národní vlastnost – udavačství. Triptych uzavírají Ústa pravdy a reliéf Zlatý voči.

Haškovské „kam s ním“

„Z jiného soudku je pak realistický pomník v životní velikosti Jaroslava Haška od mistra Malejovského, který věnovalo město Praha Lipnici,“ doplňuje seznam míst, které je při výletě na Lipnici za spisovatelem Haškem dobré vidět, Richard Hašek. Dar v hodnotě jednoho milionu korun má svou takříkajíc haškovskou historii. Byl to totiž takový danajský dar, připomíná nerudovské „kam s ním.“

Plastika od akademického sochaře Josefa Malejovského vznikala od roku 1983 ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. Na konci roku 1984 byla schválena podoba sochy a následně poté byl zhotoven sádrový model. Bronzový odlitek byl hotov v roce 1989 a najednou se v celé Praze nenašel vhodný prostor na umístění sochy. Takže, kam s ní? A je z toho námět na povídku. Kocourkovští radní nakonec zabili dvě mouchy jednou ranou. Zbavili se přítěže a ještě byli za grandy. „Když jsme se jeli na Haška podívat, ležel v depozitáři mezi Fučíky, Gottwaldy a Leniny nejrůznějších velikostí až úplně vespod. Muselo mu tam být těsno,“ vzpomíná závěrem našeho setkání Richard Hašek. „Tu noc, kdy byl instalován u Lipnického hřbitova, mu někdo na podstavec postavil půllitr piva. Ráno byl prázdný. A pak mi neříkejte, že Hašek není věčný!“

Foto: Miroslav Feszanicz