Vanilka

Už třetí víkend za sebou jsme strávili sbíráním hub. A to nejsem kdovíjak vášnivý celoroční houbař, vyrážím „na lov“ pouze na podzim a ještě velmi příležitostně a sbírám jenom pár opravdu prověřených klasických druhů.

Ačkoliv jsme tento víkend vyráželi do lesa (ono je to teda vlastně vřesoviště) až v neděli a ještě k tomu s předsevzetím, že sbírat houby nebudeme, spíše se projdeme, hlavně aby se pes vyběhal, nakonec jsme stejně neodolali. A úlovek byl letos zatím největší. To jsou paradoxy….

Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem narazila nejenom na široce rozšířené suchohřiby a klouzky, ale také na množství praváků, kozáků osikových a březových. O množství dalších – nejedlých i přímo jedovatých hub – holubinek, muchomůrek a dalších druhů, které ani neznám, nemluvě. Dopracovali jsme to dokonce tak daleko, že asi po hodině už jsme sbírali jenom kozáky a praváky. Až mi to srdce trhalo, nechávat za sebou tolik krásných hřibů a hříbků. Jenom nevím, jestli jsme konečně narazili na tak úžasné místo nebo má pravdu můj manžel, který si vzpomněl na starou lidovou moudrost, že když roste hodně hub, bude…. No však víte co.

Osobně doufám v to první. A co vy a vaše letošní úlovky?