Procházky očí (3)
M. Gärtnerová | 25.4.2010 11
Jak jsem tak seděla doma a sledovala vývoj spadu sopečného popela nad mým městem, vzpomněla jsem si na něco, co jsem viděla přesně před rokem. Seděla jsem na lavičce v parku a po chodníku ke mně přicupital malý zajíček. Celý zadýchaný trčel na dlažbě tak nepatřičně, jako ten pověstný sněhulák v létě. Lidé, kteří procházeli kolem, se po něm udiveně ohlíželi.
Zajíček seběhl z chodníku jen malý kousek dál od mé lavičky a schoval se pod řídký keřík. Zadívala jsem se jinam, ale vtom se ozvalo pištění, až jsem vyskočila. Viděla jsem, jak na to mládě zaútočila straka a svým silným zobákem ho klovala hlava nehlava! Vím, že příroda je příroda, silný požírá slabšího, ale nevydržela jsem se na to dívat a straku jsem zahnala. Zajíček se zpod keře ani nehnul, zadýchaný a pomuchlaný.
Jen jsem si sedla znovu na svou lavičku, tak straka zaútočila zas. Nechtěla se vzdát svého úlovku, ale já jsem se taky nevzdala a zase jsem ji odehnala. Došlo mi, že ten mrňous pochopil, že od lidí nebezpečí nehrozí, že hrozí jen od toho velkého ptáka. Proto utekl na chodník, který pro něho představoval lidskou stezku. Vlastně se tam přišel schovat. Odešla jsem z parku jen kousek, abych si stoupla na kraj silnice a čekala na příjezd autobusu. Straka stále číhala na nedalekém stromě na svou příležitost. Ohlédla jsem se a byla jsem si téměř jistá, že straka zajíčka přece jenom dostane, protože má dobrý zrak a rozhled. Zajíček ale taky nebyl hloupý a nelenil. Přecapkal kolem několika keřů, obrubník chodníku byl pro něj moc vysoký, takže se přes něj svalil, ale hrdinně zase vyskočil na nohy, přeběhl chodník a schoval se pod husté keře přímo u zastávky, kousek ode mne a přímo u silnice. Po silnici burácela auta jedno za druhým.
Ale vůle žít byla u toho mláděte silnější. Na onom metrovém pruhu zeleně mezi chodníkem a silnicí rostla mezi keři už docela pěkně vysoká tráva. Přála jsem mláděti, za tu jeho nezdolnou vůli překonávat životní překážky, aby tu našlo azyl a potravu, dokud nezesílí. Jak jsou ta zvířata inteligentní! Ano, inteligence je prý definována také jako schopnost přizpůsobovat se životním podmínkám.
Foto: Marta Gärtnerová






Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se