Vanilka

(Pokračování) Za pět dnů jsem se zase vypravila k onomu jezeru. To byly změny!  Voda byla volná, čistá, jiskrná a v její hladině se jako v zrcadle odrážely kmeny dosud holých stromů.

jarni hladovy cmelak A co života na jezeru najednou bylo! Hejno kačen proplouvalo semo tamo a cpalo se vodními rostlinami. Mně ty kachny připadaly legrační, nad bílými zobáky měly něco jako bílou rádiovku. I pár labutí se tu krmilo, zobáky s dlouhým krkem strkaly pod hladinu a na nás, přihlížející, vystrkovaly pozadí. Holky, holky, jen se oteplí, vyženou vás z téhle zátočiny davy skotačící mládeže. Holky to nevěděly a kníkaly a kníkaly a párovaly se a obhlížely rákosí, kde že by bylo dobré hnízdění. Jako předzvěst rušného léta jim do jejich her zařval motor vodního skútru. Pro někoho už ta letní sezóna začala, zdá se. Tajně jsem si přála, aby se v té studené vodě vymáchal, holky by se jistě ukníkaly radostí. Na břehu už seděli rybáři a ryby vyskakovaly nad hladinu daleko od jejich prutů. Na okruhu přibylo inlajnystů i běžců i cyklistů. Po cestě jsem se potkala s jednou mladou matkou. Měla vytrvalost jako Přemysl oráč. Šla také svižným tempem jako já, ale tlačila před sebou hluboký kočárek, zmáčená potem, a to všechno zřejmě pro pár kil navíc, které na ní ještě po porodu zůstala. Udělala jsem si pauzu, a zrovna mezi podběly, které byly rozesety jako žluté neštovice po březích jezera. Já vím, že jsou neštovice černé, ale to jsou ty lidské, tyhle byly žluté, pobřežní a jarní. A viděla jsem hladového čmeláka, který si mě pro hlad vůbec nevšímal, jak přelétává z podbělu na podběl. I svůj digitál jsem stačila připravit a zblízka si ho vyfotografovat. Kachny a labutě se krmily na hladině, ryby pod hladinou, čmelák na břehu a kojenec na lavičce vedle inlajnové dráhy. Není to jaro přece jenom o jídle?