Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Proč nechodím k holiči

V rubrikách: Příběhy

M. Černík | 21.1.2010 11

nůžkyOpravdu nevím, kolik se dneska platí u holiče za ostříhání. Naposledy jsem ho totiž navštívil před čtvrt stoletím, a nikoliv dobrovolně. Dostal jsem to přímo rozkazem od velitele útvaru, když jsem nastoupil na vojenské cvičení. Tenkrát se mě holič zeptal, jak chci ostříhat, řekl jsem, že hodně nakrátko, u uší se mi rozbzučel strojek, začaly opadávat chomáče vlasů, pak jsem zaplatit tři koruny a cestou do kasáren se ošíval, jako by mi pod košili naskákalo sto blech.

Potom jsem se už stříhal sám, a stříhal jsem se před zrcadlem jen nůžkami. Kam jsem nedohlédl, to jsem ustřihl po hmatu, zub nezub, však vlasy zase dorostou a samy se srovnají. Žena se při pohledu na mou hlavu vždycky zhrozila, trpěla za mne a nůžkami se snažila zachránit, co se dalo. Teď už mě roky raději stříhá sama. Obyčejně sedím způsobně na židli uprostřed kuchyně nebo koupelny jen v trenýrkách. Žádný vábný pohled na mě není, uznávám, ale žena si už zvykla. Stříhá mě jen nůžkami a pomáhá si hřebenem. Za ty roky už mou hlavu mistrovsky ovládá. Dokonce ji umí zpaměti a ví, že vepředu musí přistřihnout míň, aby mi tolik nebyly vidět kouty. Dává si na mně záležet patrně proto, že jí na mně ještě záleží. Anebo také proto, že by se pak celé dni musela dívat na mou hlavu za trest, což se holičům stát nemůže. Nakonec obvykle mou hlavu okukuje, tu a tam ještě přistřihne nějaký přečuhující vlas a je se svým dílem spokojená. Já se okukuji o něco méně, ale jsem spokojený stejně. Na stříhání se mi nejvíc líbí to, že žena nikam nespěchá, já nikam nespěchám a že si krásně povídáme. Nervozita je ta tam. Prostě máme chvilku pro sebe. To je snad pádný důvod, proč nechodím k holiči a proč k němu nepůjdu. A možná také proto, že občas potřebujete, aby někdo vaši hlavu bral neprofesionálně do svých rukou, a byly to ruce důvěrně blízké, kterým věříte, kterým patříte, kterým je dovoleno vše. Tímto se veřejně přiznávám, že jsem se dobrovolně dal na milost i nemilost do rukou své ženy. Její dílo je viditelné na mé hlavě, a tak ji reprezentuji, kamkoliv jdu.

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

  • Probouzení muže Umíš skvěle milá paní probouzet mne k milování a z mé duše vyhnat mračno až uvěřím na zázračno Když mi krásně říkáš už probouzí se ve mně…

    | 2.6.2010 0

  • Nejtajnější myšlenky Ženy? Veřejně se přiznávám vzrušuje mne na nich moje představa Každý muž i ten velmi velmi vážený nejčastěji myslí na ženy A já mám dlaně…

    | 14.5.2010 0

  • Andělská Ptal jsem se zda jsi viděla aby se anděl svlékal vysvlékal z anděla Aby se svlékal tak jako ty když chci mít ruce plné tvé nahoty a šaty…

    | 3.5.2010 0

  • Smyslná příroda Tomuhle se říká láska když mě řeka chladně laská tam kde jenom žena může osahávat tělo muže Tomuhle se říká láska když o boty bláto mlaská Ty…

    | 6.4.2010 0

  • Přemysl oral ve Stadicích

    | 31.3.2010 0

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A