Vanilka

Nevím čím to je, ale v poslední době mám pocit, že ve virtuálním i v reálném světě neustále narážím na otázky zda/proč mít/nemít děti. Možná, že se mně to jen zdá a spíš já jsem teď v nějaké „citlivé periodě“ (jo, Montessori zanechává následky i na rodičích ;) )

Při čtení jedné z nekonečných diskuzí na toto téma jsem poprvé narazila na termín „childfree“ nebo „childless by choice“. Nikdy jste to neslyšeli? Já předtím také ne. A tak jsem zabrousila na příslušné servery a nestačila se divit, minimálně zpočátku. Na těchto serverech se shromažďují lidé, kteří se rozhodli nemít ve svém životě žádné děti. Zkrátka strávit život bez dětí. Nejdřív jsem uvažovala, jestli je skutečně nutné a co ty lidi vede k tomu se za tímto účelem sdružovat, ale pak mně došlo, že ten jmenovatel bude asi společný. Ten, který i nás vede k tomu si najít ten „svůj server“. Děti. Život s nimi, nebo život bez nich. Nevím, nemohu to posoudit zřejmě i programově bezdětní mají společné problémy. Při pročítání těch stránek „childfree“ jsem dospěla k názoru, že většina z nich jsou úplně normální lidé, žádní šílení a nedospělí extremisté. Jen ve svém životě nechtějí děti. Netouží po nich. V jejich světě děti nemají místo.

Pochopitelně i tam se najdou takoví, u kterých to „childfree“ je jediným smyslem a naplněním života. Jsou často agresivní, militantní, vyhledávají konfliktní situace a těmi se pak chlubí na oněch serverech. Zvláštní poddruh „childfree“, to mě zvláště pak zaujalo, jsou „childfree“, kteří mají intenzivní potřebu brouzdat po různých „baby“ a „family“ webech a tam šířit svou „childfree“ víru… Nevím, co by tomu řekl Freud;)  Nikdy mě nenapadlo děti nemít, ale na otázku, proč je mám vlastně odpovědět nedokážu…

Včera jsem tak v koupelně stála u umyvadla, prohlížela si zubní kartáčky a přemýšlela, že brzy tam do kelímku přibude další. Jestlipak se tam vejde? Jasně, že vejde. Nejen, že se vejde, ale do naší koupelny vnese zase něco nového, dalšího. Když jsem děti ještě neměla a představovala jsem si, že je budu mít, tak mi tohle na mysl nepřišlo. Řešila jsem, že to náš život jen ve dvou změní, že se budeme muset uskrovnit, že přijdou starosti, které by bez dětí nebyly… Ale nikdy mě předtím nenapadlo, že děti dokážou něco, co nic jiného na světě nedokáže. Dokážou, že i když z něčeho ukrojíme, tak o nic nepřijdeme, ono se to totiž nezmenší, ale naopak rozroste. U nás doma není teď méně místa, je ho víc. Jak je to možné? Nevím. Ale určitě je místa víc. Víc se sem totiž vejde. Víc naděje, lásky, přání, snů… A zubních kartáčků:) Jsem ráda, že nejsem „childfree“!