Příručka voliče: Jak jsme na tom?

V rubrikách: Reflexe

B. Svobodová | 5.5.2010 11

Přímo ve dnech nejzuřivější volební kampaně nabízíme čtenářům Vanilky pomůcku k rozhodnutí koho a zda vůbec volit. Podle nás letošní základní otázka zní – vědí stranické volební štáby vůbec něco o skutečných přáních, obavách a snech občanů této země?

volby Snad nikdy v minulosti nezahlcovala naše média tak dramatická slova jako obří dluh, možnost státního bankrotu, bída za dveřmi, krach zdravotního a sociálního systému, rozpad Evropské unie nebo útěk veškerého kapitálu jinam. Všichni nyní ukazují na řeckou marnotratnost a chorobně zvětšeným ukazováčkem nám před očima kývají jako zvon posledního soudu.

Ve skutečnosti není před Českou republikou žádná neodvratná nebo akutní pohroma a docela platí, že čísla nečísla, naši občané mají ještě jeden národní důchod doma. Sice trochu víc roste počet zadlužených domácností (a proto také poroste množství případů nesplácených půjček) , ale naše, lépe řečeno zde sídlící, banky, vykazují nevídané zisky. A z čehopak? Jen z plateb obyvatelstva, firem, měst a zdejších zákazníků vůbec. Náš státní dluh také roste a strany nabízejí různé varianty zastavení tohoto trendu. Žádná, opravdu žádná ale nemluví o splacení (!) tohoto dluhu. Přitom ročně jen na úrocích platíme 70 mld. korun, tedy zhruba třetinu obvyklých výdajů na zdravotnictví. Úroky stojí víc než armáda nebo policie, o kultuře ani nemluvě. Budou někdy zlikvidovány? Bude dluh splacen? Kdy? Za jakých okolností? Naprosto zásadní otázka je obcházena mlhavými sliby, přísliby a tajemným pomrkáváním: zvolte nás a my zvládneme všechno. V každé normální rodině přitom nejméně jednou za měsíc padnou otázky – jak jsme na tom? Co si můžeme dovolit a kdy? Máme snížit výdaje nebo zvýšit příjmy? Jak? U nás se však zdá, že existují dvě republiky – jedna obyčejných občanů a každodenních starostí, druhá stran, politiků a vlády. Neměli bychom se pokusit v letošních volbách sloučit je zase do jedné?