Vanilka

Přímo ve dnech nejzuřivější volební kampaně nabízíme čtenářům Vanilky pomůcku k rozhodnutí koho a zda vůbec volit. Podle nás letošní otázka zní – vědí stranické volební štáby vůbec něco o skutečných přáních, obavách a snech občanů této země?

Už dobře víme, co je to globalizovaná ekonomika. Košile z Číny, jahody z Tuniska, maso z Austrálie nebo  víno z Chile nás na pultech nepřekvapí. Jakoby celý svět vyráběl všechno a všechno si také vyměňoval. Kdysi nepředstavitelná situace, nyní ale vedle spotřebitelského pohodlí jedna dost nepříjemná potíž – čím se v tomto světě budeme živit my? Jaké výrobky, služby a jiné statky nabídneme na trh na první pohled přeplněný  ? Jedna z odpovědí zní, že to musí rozhodnout jednotlivé firmy. Nikdo nebude určovat, zda se u Labe mají vyrábět kosmické rakety nebo u Dyje nepřekotitelné slánky. Druhá z možných odpovědí ale namítne – to není tak jednoduché, musíte vzít v úvahu zdroje surovin, energie, kvalifikaci lidí, technickou tradici, podmínky pro cestovní ruch, životní prostředí, cenu dopravy a tisíc dalších věcí.

Skoro dvě stě let se tato země živí strojírenstvím. V některých dobách velmi slavným a v některých i velmi rozsáhlým. Vyráběli jsme lokomotivy, auta, kompresory, elektrárny, pivovary, cihelny, jeřáby, lodní hřídele, textilní stroje, atomové reaktory, zbraně všeho druhu, nádobí a mnoho dalšího. Něco z toto vyrábíme i dnes a něco i mnohem více, třeba auta. Patříme k zemím, kde vlády už dlouhou dobu nemají a nechtějí mít žádnou velkou strategii rozvoje hospodářství, žádné velké priority a spoléhají na trh a intuici firem. Tak jsme (asi správně) přišli o velkou část textilního, sklářského a vůbec spotřebního průmyslu. Zato jsme významným producentem počítačů a nejrůznějších komponent pro automobily. Naše přírodní vědy, zejména biologie, dodávají objevy největším světovým firmám. V nanotechnologiích (tedy v aplikacích extrémně malých částic) jsme světovou špičkou. Naučili jsme se docela obstojně turistický průmysl. Naše zemědělství úpí v systému nespravedlivých dotací Evropské unie. Má se stát vůbec zajímat o tyto otázky? Některé země přikyvují, bojují za své tradiční značky, jejich prezidenti berou významné podnikatele na své zahraniční cesty, vlády vyhlašují programy podpory vybraných oborů. Hledají se cesty legální i nelegální jak s pomocí státu porážet konkurenci, dosahovat vyšších zisků, udržovat pracovní místa. Budou nadcházející volby i o tom? Jistě, když zvolíme chytré lidi, máme naději, že může být práce dost.