Příručka voliče: Armáda

V rubrikách: Reflexe

B. Svobodová | 25.5.2010 11

Soldiers march in formation Přímo ve dnech nejzuřivější volební kampaně nabízíme čtenářům Vanilky pomůcku k rozhodnutí koho a zda vůbec volit. Podle nás letošní základní otázka zní – vědí stranické volební štáby vůbec něco o skutečných přáních, obavách a snech občanů této země?

Zatímco záchranné útvary armády účinně pomáhají zaplavené Moravě, marně hledáme v programech politických stran jednu delší větu o ozbrojených silách České republiky. Ti z nás, kdo pamatují časy povinné vojenské služby, jsou většinou rádi, že máme armádu profesionální a tedy dobrovolnou. I když pozor – branná povinnost neskončila a v mimořádných případech k ní mohou být povolány i ženy! Důležité jsou ale jiné věci – armáda stojí ročně skoro tolik, jako splátky úroků ze celého státního dluhu. Armáda skvěle působí na zahraničních misích, ale doma ji vidíme především jen v okamžicích katastrof a neštěstí. Je to v pořádku?

Vrchní velitel, prezident republiky, nedávno prohlásil, že by se vojáci měli soustředit hlavně na nácvik obrany republiky. Moudrá slova, ale obrany proti komu? Proti spojencům kolem dokola? Nebo nám něco hrozí z neutrálního Rakouska, které široko daleko jediné není v NATO? V moderním světe, plném raket, superbombardérů, vojenských družic a dalších zázračných zbraní se zdá sama existence armády velkou výzvou k diskuzi. Neměli bychom mít spíše jakousi „národní gardu“? Těleso skvěle vybavené, personálně dobře postavené a určené k úzké spolupráci s policií a dalšími složkami integrovaného záchranného systému? Neměli bychom přemýšlet o společném týlu, tedy jednom místě nákupů všeho možného pro všechny ozbrojené složky – armádu, policii, celníky, zpravodajské služby, vězeňskou stráž atd.? Tyto otázky nebudou asi předmětem posledních předvolebních dnů. Protože si je strany prostě nekladou. Asi je kolem našich mužů a žen ve všech barvách a typech uniforem všechno v pořádku.