Pomeranč na sjezdovce
J. Tomasová | 9.1.2010 11
Kouknu z okna a hned oblékám čepici a rukavice. Všude obíleno jinovatkou. O chvíli později se už nepřítomně dívám na psa, jak velmi soustředěně očmuchává jinovatku. Nozdry mu jen poskakují. Jeho zaujetí je tak veliké, že si vezme mou plnou pozornost. Připomíná mi jachtaře, když začne foukat, nebo lyžaře stojícího na čerstvém prašanu.
„To máme dneska krásné čmuchací podmínky!“ řekl by mi asi, kdyby mohl. „Škoda, že příroda nás ochudila o tu možnost užít si takového pěkného „čmuchacího“ počasí!“ pomyslím si zase já. Pak mě to ale napadne: „Ba ne, tak úplně nás neochudila, jen si to moc neuvědomujeme. Co třeba takový pomeranč na sjezdovce?“ Neznám voňavější a chutnější pomeranč. Takový pomeranč v létě kvalit toho sjezdovkového nikdy nedocílí. Takže zhluboka nadechuju a větřím: „Panečku, to dneska jsou ale krásné čmuchací podmínky!“
Poznámka pro ty, kteří znají a rozumí těm fyzikálním procesům, jenž tento jev vysvětlují: Já tomu rozumět nepotřebuji. Já si to jen užívám ;)


















Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se