Vanilka

Z předcházející části už víte leccos o historii poštovních známek. Tentokrát si, milí účastníci vanilkového známkového semináře, povíme o tom, co předchází okamžiku, kdy poštovní známka ozdobí dopis.

znamka - zohNení to proces jednoduchý, ukážeme si ho na stručném popisu praxe vydavatele známek, jímž je ministerstvo průmyslu a obchodu. V minulosti československé poštovní známky vydávalo federální ministerstvo dopravy a spojů. Ovšem samotný proces je prakticky stejný, jen ten Lenin, budování socialismu a neodmyslitelné komunistické nářadí z navrhovací fáze zmizely. Na samém počátku jsou doporučení, náměty a návrhy, které vydavatel shromáždí od nejrůznějších institucí, státních i jiných orgánů, ale i od široké veřejnosti. V nich jsou obsažena závažná výročí a události domácího i mezinárodního významu, celospolečenské, kulturní nebo sportovní události, případně dosud známkově nevyužitá témata. Desítky, někdy i stovky námětů odborně posuzuje a projednává ministerská Komise pro přípravu emisního plánu poštovních známek. Na její činnosti se podílí zástupci vydavatele a České pošty a další odborníci, a to zejména historici, výtvarníci, výtvarní teoretici a zástupci filatelistů. Emisní plán je sestavován přibližně s ročním předstihem z důvodu časové náročnosti výtvarného zpracování schválených námětů i samotného tisku známek. V letošním roce známky připomenou mj. Magdalenu Dobromilu Rettigovou, 200. výročí narození Karla Hynka Máchy, 600. výročí Staroměstského orloje, šanghajské EXPO 2010, XXI. zimní olympiádu ve Vancouveru, 40. výročí CHKO Žďárské vrchy nebo ve společně vydané emisi s Lucemburskem 700 let od nástupu Lucemburků na český trůn.

Možná si položíte otázku, proč se známkami zabývá ministerstvo a tolik odborníků? Důvod je prostý. Známky už dávno nejsou jen těmi původními stvrzenkami o úhradě poštovného. Dnes se staly mimořádným prostředkem, který ve světě propaguje zemi, jejíž jméno nesou v záhlaví, vypovídají o tradicích i současnosti, o kultuře i životě země. Po schválení emisního plánu je potřeba připravit návrhy známek. Vydavatel tímto úkolem pověří výtvarníka, který charakterem a orientací své tvorby nejlépe odpovídá záměru dané emise. Často bývá vypsán konkurs. Výtvarníci dostanou potřebné údaje o počtu známek emise, hodnotách, dále o doplňujících textech, rozměrech, technice tisku, použití barev apod. Připravit návrh známky není jednoduchá záležitost. Výtvarník tvoří umělecké dílo, které v sobě musí spojit účelovou funkci známky s jejím popularizačním posláním. Proto výtvarníci připravují několik variant grafických návrhů v patřičném zvětšení, obvykle v šestinásobném oproti definitivní velikosti známky. Návrhy posoudí odborná komise vydavatele a vybrané schválí k výrobě. Drtivá většina našich poštovních známek je tištěna tou nejdokonalejší, ovšem také nejnáročnější technikou – rotačním ocelotiskem nebo ocelotiskem z plochy. O tom ale později.

Vítězných návrhů se proto v tomto okamžiku ujímá rytec. Rytectví vedle řemeslné zručnosti vyžaduje i značnou dávku uměleckého citu, proto na rytectví nejen poštovních známek, ale třeba i bankovek pohlížíme jako na svébytnou uměleckou disciplínu. Rytec musí většinou sám převést výtvarný návrh do soustavy čar, připravuje tak zvanou liniovou rozkresbu. Podívejte se na poštovní známku zvětšovacím sklem a zříte všechny ty čáry, čárečky a body, která vytváří výslednou podobu známky. Rozkresbu pak rytec zmenší do velikosti, tedy spíš maličkosti budoucí známky a přenese na ocelovou destičku. Poté ručně v zrcadlovém převrácení vyryje. Musí pracovat naprosto soustředěně, protože opravy lze provádět jen velice nesnadno. Vyrytá destička, v případě vícebarevných známek, jako je například tradiční emise Umění, pak třeba destiček pět, pro každou barvu zvlášť, putují do tiskárny, kam se za nimi příště vydáme i my.