Vanilka

hrad1Už víme, že naše první známka vyšla před více než devíti desítkami let – 18. prosince 1918. Zůstaňme proto ještě tentokrát u československé známky, zaslouží si to. První známky – Hradčany – byly tištěny ve složité době, narychlo a navíc bez zkušeností. Proto nedopadly zrovna nejlépe. Ovšem právě jejich nedokonalosti naplňují srdce sběratelů badatelským nadšením. Jediné známce s obrazem Hradčan je věnována řada obsáhlých studií i kniha o téměř čtyřech stovkách stran.

Podívejme se teď na to, jakým vývojem československá známka prošla. V prvním období v letech 1918 – 1926 zadávalo ministerstvo pošt a telegrafů tvorbu známek významným výtvarníkům, jako byli J. Obrovský, M. Švabinský a V. H. Brunner. Snadno padělatelný knihtisk, jimž byl známky zhotovovány do roku 1923, vystřídala náročná technika tisku z hloubky za použití ocelorytiny. (Teď jsem na vás vychrlil několik technických pojmů, ale buďte bez obav, v některém z dalších pokračování „vanilkového“ seriálu si o vzniku známek povíme víc.) Nesnadno napodobitelný ocelotisk byl charakteristický pro druhé období (1926 – 1936). V té době se jako předlohy pro rytiny známek používaly krajinné fotografie, pohlednice nebo výtvarná díla. Známky z těch let jsou po technické i grafické stránce dokonalé, však je také skoro všechny vyryl vynikající rytec K. Seizinger a některé i další klasik rytiny B. Heinz. Období let 1936 – 1939 znamenalo návrat k původním známkovým návrhům. Okruh tvůrců doplňují např. O. Španiel či C. Bouda.

První poválečné období ohraničuje rok 1948. Na známkách se objevují společensko-politická témata, proniká na ně mnohem častěji vyhraněná ideologická propaganda. Opakovaně se na dopisech objevují známky ke sjezdům KSČ, k výročím tzv. vítězného února nebo ruské revoluce. Zdomácněla na nich řada mrtvých i živých potentátů – Lenin, Stalin, Gottwald, Novotný, Husák a mnoho dalších. Spolu s tvůrci starší generace začínají navzdory částečnému ideologickému zaplevelení vytvářet vynikající jméno našich známek představitelé nové výtvarné generace – K. Svolinský, K. Lhoták, J. Liesler, A. Strnadel, J. Alexy a mnozí další. V té době se také začíná rodit to, čemu se později říká česká rytecká škola – tvořit začínají J. Schmidt, L. Jirka, J. Mráček, B. Housa, J. Švengsbír a J. Goldschmied. V letech 1950 – 1960 československé známky začínají propagovat bohaté tradice a kulturu obou národů. Mezi tvůrci v dalších letech objevujeme jména J. Lukavského, J. Baláže, I. Strnada, D. Kállaye, řadu rytců postupně rozšířili B. Roule, a posléze i J. Herčík, M. Ondráček, V. Fajt a M. Srb. Počátkem šedesátých let vznikla jedna z nejobdivovanějších emisí – Švabinského Motýli. Postupně zdokonalovaná technika umožnila reprodukovat v ryteckých přepisech na známkách i umělecké poklady československých galerií. Mnohé z tehdy vydávaných známek získaly i řadu významných mezinárodních ocenění. V roce 1975 se známka J. Lieslera z emise Mezinárodní hydrologická dekáda stala dík ocenění UNESCO nejkrásnější známkou světa. A víte, k čemu se tvůrci československých známek vraceli nejčastěji? Ano, k motivu Pražského hradu, těch dnes už legendárních Hradčan.

Foto: archiv