Vanilka

V tomhle pokračování se ze staré dobré Anglie, rodné to země poštovní známky, vrátíme domů. Na našem území zpočátku platily známky, které 1. června 1850 zavedla rakouská pošta. Jejich premiéru kritizoval v červenci v časopise Slovan Karel Havlíček Borovský:

„Divno nám jest skutečně, kterak pan ministr obchodu, jinak přece praktický muž, mohl přivolit k  tomu tak nepohodlnému, mrzutému a nepraktickému způsobu platů poštovních. Měl se ovšem napodobiti anglický způsob, ale vynechal se z něho právě duch, nejhlavnější věc.“ Jednoduše – byly sice vydány poštovní známky, ale složitý způsob placení podle vzdálenosti zůstal. Na zavedení jednotného poštovného si museli občané rakouského mocnářství počkat ještě 16 let. Když 28. října 1918 vznikla na troskách Rakouska-Uherska samostatná Československá republika, neměla okamžitě po ruce vlastní známky. Proto po určitý čas zůstaly v platnosti ceniny bývalého mocnářství. Okamžitě byly zahájeny přípravy k vydání prvních československých známek. Vypracováním návrhu byl pověřen vynikající secesní malíř Alfons Mucha (1860 – 1939). Poslyšme, jak na tyto okamžiky v roce 1928 vzpomínal sám autor: „Hned po převratu dostavil se ke mně vrchní oficiál Lešetický v zastoupení poštovní správy a žádal, abych zhotovil návrh na nové známky. Ovšem že jsem se ochotně uvolil. Jednalo se o to, aby ještě do rána příštího dne byl návrh hotov k reprodukci, čemuž jsem vyhověl. Proč jsem zvolil motiv Hradčan? Nemohl býti pro mne žádný jiný motiv posvátnější než naše památné Hradčany. Zírali jsme  k nim teskně v době naší poroby, zřeli jsme pouhou temnotu. Z oken Pražského hradu nezářilo nikdy světlo na Prahu, národ už přestal téměř doufat, že se jednou naplní věštba našeho slavného Jana Komenského.“

Pouhých sedm týdnu trvalo, než se první československé známky – dnes jednoduše nazývané Hradčany – objevily na poštovních zásilkách. O jejich potřebě, ale i okamžité oblibě svědčí to, že za necelé dva roky souhrnný náklad všech hodnot dosáhl neuvěřitelné miliardy kusů. Oblibu první naší známky nepoznamenala ani chyba, kterou zakrátko odhalil každý, komu učarovala vznešená silueta hradu i chrámu svatého Víta. Chyby se ve vlasteneckém zápalu dopustil sám Alfons Mucha. Jasné slunce, které v obraze známky vychází za věžemi svatovítského chrámu, je zobrazeno tam, kde by mělo správně zapadat. Tak jak jsou Hradčany na známce zachyceny, jsou zády obráceny k západu slunce a za nimi by se správně mělo ukládat do večerních červánků. Proti astronomickým hnidopichům se český národ pozvedl a slunce vycházející za svatovítskými věžemi prohlásil za slunce symbolické, za slunce národní svobody. A to nepodléhá astronomickým zákonům a nebere ani ohled na zeměpisné označení světových stran. Podobné spontánní a vehementní obrany se od Francouzů kdysi dočkala i jejich známková Rozsévačka, která proti vší logice sela proti větru. Od té doby vyšly tisíce známek s nápisem Československo i Česká republika, vytištěných dokonalou technikou, přesto však patří Hradčany se všemi nedokonalostmi tisku mezi známky nejmilovanější. Právem také 18. prosinec, den jejich vydání, byl a je připomínán jako Den československé poštovní známky.