Vanilka

Nic není zadarmo, a tak i pošta, jejíž historii jsme se věnovali v úvodní části seriálu, musela za své služby vybírat poplatky.

Ty byly počítány značně složitým způsobem a povětšině je platil až příjemce zásilky. Nebo se o poštovné rovným dílem podělili odesilatel a příjemce zásilky, poplatky se vybíraly při odeslání i doručení, vliv na výši částky měl např. i počet zemských hranic, které dopis překročil. Nebylo tedy divu, že těžkopádný systém byl často měněn. Tehdejší poštmistři vyzkoušeli kdeco, aby nepřehledný systém plateb za poštovní služby zjednodušili. Jistý londýnský pošťák koncem 15. století razítkoval zásilky na důkaz, že poštovné bylo zaplaceno předem. Jeho razítka jsou dodnes mezi sběrateli známá jako „Dockwrova“. Odmítnutí návrhu na zavedení zvláštní nálepky stvrzující úhradu přepravního poplatku, tedy v dnešním slova smyslu poštovní známky, si jako první vyslechli Švéd Treffenberg a Slovinec Košir.

To už se v cestě historií dostáváme na počátek 19. století. Uspěl teprve bývalý venkovský učitel Rowland Hill (1795 – 1879), který se později stal generálním poštmistrem Velké Británie. Příběh, který ho dovedl k nápadu na zavedení poštovní známky, zní tak trochu jako pohádka. Při jedné z cest po anglickém venkově byl svědkem smutné příhody. Mladá dívka neměla při příjezdu listonoše peníze na zaplacení poštovného za dopis od svého milého. Nabízenou Hillovu finanční výpomoc děvče odmítlo, a tak podle tehdejších předpisů musela pošta vrátit dopis zpět odesilateli. A právě téhle nedokonalosti systému milenci využili, jak Hillovi později dívka prozradila. Mladí lidé se dorozumívali jednoduchým systémem nenápadných znamení na obálce, aniž museli platit drahé poštovné. Náklady neobvyklé milostné korespondence nesla pošta. Tohle šizení, způsobené povinností platit až při doručení, vnuklo Hillovi myšlenku, aby se poštovné vybíralo předem. A od nápadu k činu nebylo daleko. Světlo světa spatřil spisek s názvem „Poštovní reforma; její důležitost a uskutečnitelnost“. Navzdory jednoduchosti návrhu, trvalo ale několik let, než se dočkal praktické realizace. Podstatou reformy bylo sjednocení a zjednodušení poplatků, a hlavně pak to, že poštovné vždy musel platit předem odesilatel. Úhradu potvrzoval papírek s vyznačenou hodnotou poštovného, který měl být tak veliký, aby na něm mohlo být otištěno razítko poštovního úřadu a který měl být na zadní straně opatřen lepem, aby jej bylo možno na dopis nalepit. No a to je nejstarší popis poštovní známky, tehdy zvané poštovní nálepka.

Hill navíc doporučil vytisknou na nálepce výraznou kresbu, aby bylo znesnadněno její padělání. Proto jako předloha prvních známek posloužila medaile s portrétem královny Viktorie. Pramáti všech známek – černá jednopennyovka – byla na světě. Na pomyslném rodném listě je datum 6. května 1840. A protože se známkový svět hemží raritami – ta první vznikla hned na začátku. Poštmistr v Bathu si nepřečetl dokonale předpisy a tak orazítkoval dopis s první známkou světa čtyři dny před datem její oficiální platnosti.