Vanilka

Dnešní ímejlová, fejsbuková či ajsíkjú generace už ji prakticky nebere na vědomí, prostě ji nepotřebuje. Proč se zabývat něčím tak diluviálním jako je psaní papírového dopisu, nalepením známky a navíc si komplikovat život hledáním poštovní schránky.

Přesto se i dnes najdou staromilci, kteří na korespondenci „jako dřív“ nedají dopustit. A ti na svá psaníčka zakuklená v obálce tradičně pořád lepí ta drobná grafická dílka zvaná poštovní známka.

A připomínáme-li poštovní známku nelze ani opominout členy početného bratrstva jejích sběratelů, kteří si říkají filatelisté. Všem – ajsíkjákům, tradicionalistům i sběratelům – je adresován tenhle kousek našeho webu. Přijměte pozvání na exkurzi do světa poštovních známek i mezi jejich sběratele. Naše putování nemůže začít jinde než ve vzdálené historii.

Nejprve si musíme povědět o poště. Kdy to tedy začalo? Už na keramických střepech ze starého Egypta, které mají svůj původ někdy ve 3. či 4. tisíciletí před Kristem, můžeme spatřit postavičku posla, který předává svému vládci svitek papyru. Dokonale zorganizovanou dopravu zpráv měli ve své rozlehlé říši Římané. Jim také vděčíme za slovo „pošta“, které vzniklo zhruba před dvěma tisíci lety. V té době byly písemné zprávy dopravovány koňskými povozy po dokonalé síti silnic, podél nichž byly budovány stanice, nazývané mansiores a mutationes. První sloužily k odpočinku, výměně vozků, poslů i koní, poskytovaly občerstvení i nocleh a byly zřizovány na vzdálenost jednoho dnes cesty. Druhých, které umožňovaly přepřahání, bylo na stejné vzdálenosti šest až osm. Stanice neměly zvláštní název, označovaly se „mansito posita in…“.

Už tušíte? Ano, ze slova posita, které  znamená položená, zřízená (stanice zřízená v…), vznikl postupně výraz pošta, který ve 13. století pronikl do evropských jazyků. O tom, jak vypadal doprava zpráv na našem území v nejstarších dobách, nemáme žádné zprávy. Od dob Velké Moravy, která udržovala čilé styky se sousedními i vzdálenými zeměmi, se postupně začínalo formovat pravidelné poštovní spojení mezi všemi významnými evropskými městy. Své posly si vydržovali panovníci, církevní úřady, kláštery, šlechta, univerzity a později i kupci. Prostý lid v řídkých případech využíval služeb kupců či potulných mnichů.

Pro evropské poštovnictví měl značný význam šlechtický rod Thurn-Taxisů, který v 15. století začal utvářet novodobou podobu pošty. Taxisové působili až do r. 1867 a pronikli jako provozovatelé jak do zemí koruny české, tak i na území  Slovenska. Pro vývoj poštovnictví u nás je významný rok 1622, kdy práva k provozování pošt zakoupila rodina Paarů. Jejich působení na poli dopravy pošty zrušila císařovna Marie Terezie, která v celé říši poštovnictví zestátnila. Platnost posledního privilegia Paarů – práva na bezplatnou dopravu pošty – definitivně ukončilo zrušení rodových (šlechtických) titulů a výsad po vzniku Československé republiky v roce 1918.