O koních?
J. Tomasová | 11.4.2010 11
Obraz Prvý.
Auta si spokojeně vrní a pomalu posunují v ranní dopravní špičce. Zastávka. Červená. Pohled vlevo. Pohled před sebe. Záblesk slunce v koňské srsti. Nesmysl! Mozek vyhodnotí tuto představu jako snovou. Pohled vlevo. Hříva, záblesk slunce v koňské srsti. Mozek už otáčí hlavu a dívá se tím směrem. Tak ne sen. Opravdu koně. Bezstarostně okusující trávu ještě vlhce rozespalou. Klusající bok po boku. Pohazující trochu rozmařile hřívou. Zelená. Pohled upřený vlevo, ale žádné troubení. Auta stojí klidně. Vrní a čekají až na ně přijde řada. Tohle jsou jiní kolotočáři!
Obraz Druhý.
Sedíš v kanceláři vedení nadnárodní firmy, tvoje oči se nemohou nabažit výhledu z okna. Alpy, jezero, úhledné domy, park, stromy, keře, tráva… Tři koně se pasou přímo pod okny. „Komu patří ty koně?“ ptáš se nevěřícně. „Naší sekretářce,“ dostane se ti odpovědi, která je ještě neuvěřitelnější. Nic vhodného tě hned nenapadá, a tak až po chvíli se zeptáš: „Ona si je bere s sebou do práce?“ „Ano.“ Tvůj překvapeně tázavý pohled se dočká už jen doplnění proneseného hlasem, ve kterém je znát stopa netrpělivosti nad zbytečnou otázkou: „Bere si je do práce, protože doma by jim bylo samotným smutno!“ Paralelní svět. Švýcarsko.
Obraz Třetí.
Jedno lehké a přitom dostatečně důrazné trhnutí a uzda mi klouže z prstů. Moje netrpělivé škubání zůstává bez odezvy. Slyším, jak se tráva dutě chroupe v koňské tlamě. „Dobře. Napas se trochu.“ dodávám si těmi slovy alespoň zdání pocitu nadřazenosti. Konečně zvedá hlavu. Líně se na mě podívá, popojde tři kroky a znovu se sklání k té křupavé trávě. „Ty mě přece musíš poslouchat!“ Odpovědí mi je jen chroupání trávy.



















Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se