Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel v této zemi má podprůměrný intelekt…
Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem, a je to tedy polovina národa, uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa; a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Nu, není divu, že ve volbách tito lidé dávají svůj hlas těm, kdo je dokáží oslnit okázalým buranstvím, jak se to daří řadě představitelů stran etablovaných, anebo falešným hrdinstvím maskujícím celoživotní bažení po slávě či penězích, jak se to ukazuje u některých představitelů stran vstupujících právě na scénu.
Prof. MUDr. Cyril Höschl DrSc. je český psychiatr a pedagog, ředitel Psychiatrického centra Praha a přednostou Psychiatrické kliniky 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. (Z mailové pošty bez udání zdroje)
Jak to vidíte vy?
Se svým IQ se pohybuji -podle počasí- občas i ve sférách výjimečnosti, ale to neznamená, že vyjdete s kdejakým hlupákem. Vůbec ne, naopak.
Pan profesor píše o lidech, které zkoumá ex professo. Já jsem od mládí mezi lidmi a s lidmi pracuji také, i když trochu jinak než autor. Jako manuálka jsem si vydělával na studie, bydlel jsem na svobodárnách, internátech, studoval jsem, opět internáty, svobodárny, pracoval jsem jako úředník, opět svobodárny... a hlavně neskutečné množství lidí, které jsem na této cestě potkal.
Na starší kolena jsem si usmyslel, že znám svět, že mne velkoměsto už nemá čím překvapit a pustil jsem se do světa, či spíše na jeho okraj...a zakoupil jsem si bydlení v malebném koutě našeho pidistátečku. Stav, který pan profesor tak jemně popisuje, jsem zažil v té nejhrubší podobě, na venkově v blízkosti státních hranic. Moje převodová skříň nezná zpátečku, takže nebylo kam se vracet a musel jsem polykat hořké sliny vlastní naivity. Teprve nyní jsem poznával to, o čem jsem ani netušil, že vůbec existuje na planetě.
Vlastnosti domorodého osazenstva: Obhroublost, hrubost, neomalenost, vychytralost mylně považovaná za chytrost... Zdejší ženy si na nějaké tě mužské galantnosti zrovna neužijí, a naopak. Tak tu kňučím po onom velkoměstě, kam se už nikdy nevrátím.
Martin | 14.4.2011 v 16:27
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se