Neznámá slova
J. Holoubek | 4.9.2010 11
Černé dny zlatého podzimu
otvírají obrázky života
v průvanu bolesti,
která si hledá viníka.
To jsem já nebo ty.
Mlčky stoupáš přede mnou
na starou hradní zříceninu,
výš k nebi,
jako by umřelas.
Tvá slova jsou mi neznámá,
moje už neposloucháš.
Nevěřím ti už.
Mělas mi to říct dřív.
Nefotografuj mě, prosím tě, už ne.
Lidé fotografují, aby se nemuseli dívat.
Když si to přeješ…
Co máme společného s těmihle stromy,
s kamenitou cestou,
se zříceninami tam nahoře?
Spravované zdivo věčných návratů.
Náš život?
Setkala jsem se s krásou a nevím co s ní.
Schoval sis můj život,
já nemám nic.
Sněží z peří mrtvých holubů
na omítkové vzkazy neplodných žen.
Sníh padá a neodlétá.
Další články od autora
-
| 16.9.2010 0
-
Rakvičky a kremrole se vracejí do kaváren
| 10.9.2010 0
-
Sejdeme se na Vlachovce se Standou Procházkou Rád bych vás pozval ve středu 8. září 2010 odpoledne v 16 hodin do restaurace Na Vlachovce v Praze 8, na setkání se žijící legendou české dechovky…
| 31.8.2010 0
Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se