Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Nestanu se dokonalým

V rubrikách: Reflexe

M. Černík | 13.1.2010 11

Vím, že ráno bych si měl obléknou perfektně padnoucí oblek, k němu mít perfektní košili a kravatu, které by ladily, a pochopitelně i perfektní boty a v nich s oblekem sladěné ponožky. Měl bych zkontrolovat svůj účes a vous, aby byly dokonale zastřižené, a také boty, aby se blyštěly.

Vím, že v práci a kdekoliv jinde bych měl přesně formulovat věty a zřetelně vyslovovat, jako bych se s každým slovem mazlil. V konverzaci bych měl občas prohodit nějaké bonmoty nebo moudrosti, které bych si někde načetl. Vím, že bych měl kontrolovat svou chůzi, abych nešmajdal, nepajdal, nešoupal nohama, nechodil cik cak, neházel přitom rukama, neklátil se a nehrbil. Prostě abych se nosil jako páv. Vím, že bych měl kontrolovat svá gesta a své grimasy. Při obědě bych měl sedět vzpřímeně, s rukama mírně nad stolem a s lokty u těla, správně bych měl držet příbory, jíst pomalu, případně na chvilku odložit příbor, ubrouskem si lehce otřít ústa a lehce konverzovat, pokud bych seděl s někým. Vím, co všechno bych měl dělat, abych byl dokonalý. Svým způsobem obdivuji lidi, kteří dokáží být dokonalí právě tak. Kteří ve své dokonalosti odhadnou, kdy a co mají povědět a jak udělat a tak se svou dokonalostí kráčí životem vzhůru, kde se už ani nohama nedotýkají země. Chtěl bych to umět jako oni. Vím, že nikdy takový nebudu.

Nebudu dokonalým, protože mi to nějak není dáno. Protože že jsem příliš pohodlný, abych to od sebe vyžadoval. Protože jsem něco jako pantáta Bezouška, který se poprvé ocitl v Praze. Protože bych musel potlačovat svou přirozenost a už bych nebyl tím, čím jsem. Protože v přirozenosti je nejvíce pravdivosti a já dávám přednost pravdivosti před dokonalostí. Protože moje nedokonalost mne činí nezaměnitelným. Třeba se krutě pletu. Někdy si o těch dokonalých říkám: A jací jsou opravdu? Když odejdou ze scény, kde byli dokonalými, a teď jsou tam, kde je nikdo nevidí? Když doma svléknou to, co je dělalo dokonalými? Když odloží svá gesta, své grimasy a donaha obnaží svůj slovník? A já vlastně dokonalým být ani nechci. Bože, jak nudný by byl svět, kdybychom byli všichni dokonalí. A jak bychom ve své dokonalosti byli všichni zaměnitelní! Ve společnosti dokonalých lidí by bylo k uzoufání. Svět dokonalých lidí by zakrněl a zdegeneroval. Místo dokonalosti mi stačí slušnost. Ale fandím tomuto nedokonalému světu, a fandím mu proto, aby se jednou nestal dokonalým, ale slušným. To stačí.

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

  • Probouzení muže Umíš skvěle milá paní probouzet mne k milování a z mé duše vyhnat mračno až uvěřím na zázračno Když mi krásně říkáš už probouzí se ve mně…

    | 2.6.2010 0

  • Nejtajnější myšlenky Ženy? Veřejně se přiznávám vzrušuje mne na nich moje představa Každý muž i ten velmi velmi vážený nejčastěji myslí na ženy A já mám dlaně…

    | 14.5.2010 0

  • Andělská Ptal jsem se zda jsi viděla aby se anděl svlékal vysvlékal z anděla Aby se svlékal tak jako ty když chci mít ruce plné tvé nahoty a šaty…

    | 3.5.2010 0

  • Smyslná příroda Tomuhle se říká láska když mě řeka chladně laská tam kde jenom žena může osahávat tělo muže Tomuhle se říká láska když o boty bláto mlaská Ty…

    | 6.4.2010 0

  • Přemysl oral ve Stadicích

    | 31.3.2010 0

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A