Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.


Nepatřičně

V rubrikách: Volný čas Příběhy

J. Tomasová | 17.6.2010 11

Collection of the bird's eggs.Dnes v noci jsem opět nemohla spát. Myšlenky se mně v hlavě rojily, bzučely, bylo jich víc a víc. Až se vyrojila jedna velmi silná vzpomínka. Už dlouho jsem si na to nevzpomněla. Na to jedno ráno, kdy přijdu ke kleci s rýžovníkem, v jedné ruce držím semínka a ve druhé konývku s čerstvou vodou, jako vždy mu to chci dát a najednou si uvědomím, že není komu.

Rýžovník ležel s nožičkami nahoře na dně klece. A já tam stojím dívám se na rýžovníka, na semínka, na konývku… A cítím se tak nějak nepatřičně. A možná taky i provinile. Proč provinile? To musím začít od začátku. Kdysi dávno jsme se přestěhovali do našeho prvního společného bydlení. Byla to veliká sláva a strašně jsme se těšili, tak moc, že jsme tam dokonce bydleli ještě před kolaudací a bez elektřiny první dny. Peněz jsme mnoho neměli, nebo spíše jsme neměli skoro žádné, ale pocit svobody a štěstí tyhle drobnosti zcela zastřel. A tak jsme si bydleli v prázdném bytě bez nábytku, později s pár kousky starého nábytku, který nám někdo daroval. Jedním z těch kousků byla stará skřínka, kterou jsem vylepšila Balakrylem do krásné zářivě modré barvy.

Jednou se na tu skřínku tak dívám a napadlo mě, že by bylo fajn si do naší domácnosti pořídit nějakého mazlíčka. Částečným důvodem tedy bylo asi i to si dokázat, že teď ve „svém“ si můžu dělat co chci. Naštěstí jsem díky své sestře v životě již měla možnost se blíže seznámit s chovem různého domácího zvířectva, a tak moje volba padla na ptáka. Nejraději kanára. I vyrazili jsme do Zverexu pro kanára, ale pan prodavač byl zřejmě zarputilý chovatel rýžovníků a odpůrce kanárů, takže ze Zverexu jsme odcházeli místo kanára s rýžovníkem. Rýžovník se tehdy pro něj zcela nedobrovolně stal součástí našeho štěstí. A nikdy jsem si nemohla stěžovat. Skákal si v kleci na jasně modré skřínce sem a tam, nikdy si nestěžoval, že je celé dny sám a na uvítanou nám zpíval „tutudutů tutudutů“. Byl svědkem našich prvních hádek a kolizí, zrovna tak jako okamžiků usmiřování a naprostého štěstí. Nic nechtěl, na nic si nestěžoval.

Jenže nám začalo připadat naše štěstí v našem prvním bytě malé a zatoužili nevděčně po štěstí větším a přestěhovali se. Ještě při stěhování jsem líčila rýžovníkovi jaká to bude krása, bude mít svou klec ve velkém nábytkem zařízeném pokoji s výhledem, uprostřed spousty zeleně… Asi mi věřil. Přestěhovali jsme se vedle mé sestry chovatelky všeho možného domácího zvířectva. V té době majitelky kocoura. Kocour je samostatné ušlechtilé zvíře, bohužel narozdíl od nás lidí nerozlišoval naše příbytky jako dva, ale chápal je jako jeden společný prostor. A tak když jsem ho už poněkolikáté nachytala jak se pokouší mlsnou prackou  prostrčenou skrz mříže chytit rýžovníka, došla jsem k jasnému a jedinému rozhodnutí. Promiň rýžovníku, ale v obavě o tvůj život, se musíš přestěhovat z toho velikého pokoje s nábytkem  do pokojíku mnohem menšího a tam být celý den zavřený sám. Abych mu to vynahradila postavila jsem jeho klec na okenní parapet s výhledem do lesa. Konec znáte. Jenže dneska v noci, když jsem nemohla spát mně v hlavě bleskla ještě jedna představa, možná horší než ta, že rýžovník umřel žalem ze samoty. Byla to představa kocoura stojící za sklem okna a šklebící ho se na rýžovníka ze vzdálenosti asi 15 cm. Možná, že neumřel žalem, ale hrůzou. Na to už asi nepřijdu. Mohla bych se zeptat kocoura. „Matýsku, pamatuješ, tady za oknem býval rýžovník?“ „Myslíš, že si pamatuji každého ptáka v mém životě, mňau.“ Olizuje se. „Ale sranda to byla.“ Nevím, jestli kocour umí mrkat, ale teď by to byl určitě udělal.

Památce jednoho rýžovníka, co nedostal ani jméno…

 

Popis: Rýžovník je odolný, čilý pěvec, veliký zhruba 13 cm, šedivě zbarvený. Na černé hlavě jsou nápadné velké bílé skvrny a načervenalý zobák. Břicho je barvy bělavé. První barevnou mutaci vyšlechtili před několika staletími v Japonsku a v Číně. Ptáci byli celí bílí, oči a zobák červené. Rýžovníci mají ve snůšce 4 – 8 vajíček. Za 14 dní se líhnou mladí, které rodiče krmí 4 týdny v hnízdě a po výletu asi 14 dní dokrmují. Mládí mají černý zobák a světlou žlutošedou barvu.

Podmínky chovu: Pro pár stačí klec střední velikosti obdélníkového tvaru vybavená krmítky, napaječkou a hnízdní budkou rozměru 15x15x18 cm. Do prostoru instalujte větve rozdílných průměrů. Stlací materiál na hnízdečko může být seno, lýko, kokosová vlákna, stébla travin, sláma a další. Rýžovníci nejsou příliš kontaktní, ale za to jsou stále upravení, až elegantní a je radost je pozorovat.

Potrava: Různé druhy prosa, lesknice, loupaný oves, občas naklíčená semena, ptačinec žabinec a další zelené krmení. V době hnízdění je nutná vaječná míchanice, naklíčená semena, larvy potemníka a mravenčí kukly.

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Další články od autora

  • Proč chovat sršně

    | 15.5.2010 0

  • Pod jabloň Stoupáme do prudkého svahu. Tráva je vysoká, některé drny nejsou vidět, noha se proto občas nečekaně zvrtne. "To abychom vybrali nějaké horské…

    | 6.5.2010 0

  • Nejsem IT!

    | 2.5.2010 0

  • Vidím Všechno je intenzivní. V plném proudu. Je slyšet ten pohyb. Vidím jednotlivá pylová zrnka zachycená dešťovou kapkou a s sebou dolů vzatá. Odlesk…

    | 28.4.2010 0

  • Nový pan učitel

    | 27.4.2010 0


Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A