Vanilka

Supermarkety i menší obchodní řetězce si najímají bezpečnostní agentury jako hlídací oko proti nepoctivcům, kteří si rádi přivlastní, co jim nepatří. Což o to, to je správné. Proti zlodějíčkům i profesionálním skupinám zlodějů se musí bránit. Co je však horší, je chování mnohých jejich zaměstnanců.

Stalo se v jedné velké pražské drogerii: Starší paní s holí, nákupním košíkem, kabelkou a taškou v ruce vybírala zboží ze spodního regálu. Vstávalo se jí těžce a upadla jí na zem kabelka, otevřela se a paní si dávala zpátky všechno, co z ní vypadlo. Ještě než skončila, vyrazil ze zadní místnosti zaměstnanec agentury, chytil ji za loket a nařídil, aby okamžitě šla s ním. Mluvil velmi hlasitě, takže všichni kupující na ně upřeli pozornost. „Viděl jsem, že si něco strkáte do kabelky, musíte mi ukázat její obsah,“ tvrdil a odvedl plačící ženu do vedlejší místnosti. Ta po několika minutách vyšla ven a pracovník agentury místo omluvy řekl: „No, tak jsem se splet, to se může stát každému.“

Braňte se, máte na to právo.

Jak? Na to odpovídá právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) Miroslav Huml. „K prohlédnutí tašky vás může vyzvat pouze Policie České republiky. Nikdo jiný toto oprávnění nemá. Pokladní nebo bezpečnostní agentura může o prohlídku tašky požádat, ovšem v případě, že z jakéhokoli důvodu odmítnete, nemůže se jich domáhat,“ říká. Podle právníka je hlavním úkolem bezpečnostní agentury  sledovat, jestli v supermarketu nedošlo ke krádeži. Pokud má podezření na konkrétní osobu, může využít práva, které má v podstatě každá fyzická osoba podle zákona o policii, a to je právo zadržet osobu podezřelou ze spáchání trestného činu nebo přestupku, v našem případě trestného činu krádeže. Může o tomto zadržení informovat policii a zadrženého pachatele neprodleně předat policii k prošetření, což znamená k prohlídce. Nemůže vás tedy vzít stranou a prohlížet, jestli jste něco ukradli.

Jak si můžeme stěžovat?

Nejlepším postupem je přijít na služebnu Policie České republiky a podat trestní oznámení na omezení osobní svobody, zejména s ohledem na to, že když jsem si prohlídku nepřál a byla vykonána proti mé vůli, jedná se o narušení osobní sféry. „Byla by přípustná také určitá žaloba. Rozhodující je samozřejmě intenzita, míra, jakou to bylo provedeno, způsob provedení, zda byly, nebo nebyly při prohlídce použity vulgarismy, zda to bylo, nebo nebylo před plným nákupním centrem. Za předpokladu, že bych nic neukradl a ochranka by mě nařkla z toho, že jsem něco ukradl, prohlédla by mě před plným obchodem a způsobila by mi ostudu, dokážu si představit i žalobu na ochranu osobnosti a žalovat odškodnění od supermarketu,“ dodává Miroslav Huml.

Jako důkaz neviny můžete vyžadovat i záznamy z průmyslové kamery, kterou je většina velkých supermarketů vybavena. Nesmíte však otálet, protože naprostá většina supermarketů tyto záznamy neuchovává déle než jeden týden, ale většinou to bývají pouhé tři dny.

Kdy máte šanci

Největší problém, jaký může nastat, je tak zvané unesení důkazního břemene. Bude-li se k vám pracovník agentury chovat hrubě mimo záznam bezpečnostní kamery (odlehlé místnosti) a nebudou-li na něj existovat důkazy, vše je pouze tvrzení proti tvrzení. Je samozřejmě dobré, když se vše stane před svědky, protože svědecké výpovědi mají určitou sílu. Ve chvíli, kdy svědci chybí, kamerový záznam není k dispozici a vše se odehraje pouze v kanceláři pracovníka bezpečnostní agentury a nedojde k ublížení na zdraví, bohužel, příliš šancí vyhrát v tomto sporu nemáte.

Paní, o které byla řeč, svědky měla. Otázkou však zůstává, zda by jí svým svědectvím chtěli pomoci. V dnešní době si bohužel, mnozí lidé nechtějí „pálit prsty“ a raději nevidí, neslyší. A apelovat na šéfy bezpečnostních agentur, aby své zaměstnance poučili, na co mají ze zákona právo a naučili je slušnému chování, bývá rovněž bezvýsledné.