Vanilka

K.Hynek MáchaKarel Hynek Mácha< Konečně jsme se dočkali! Už je tu máj. A já se vsadím, že si skoro každý z nás v tom nejkrásnějším z dvanácti měsíců roku určitě připomene i Máj básníka Karla Hynka Máchy.  Vždyť ještě stále mnohé jeho verše umíme. Třeba:

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce  hlas, kde borový zaváněl háj… Marně pátrám ve své paměti, zda někdo jiný z básníků dokázal tak kouzelně psát o jaru, o lásce, o vztahu mezi zamilovanými lidmi. A pokaždé docházím k  závěru, že K. H. Mácha  zůstává pro mne,  patrně  jako pro většinu čtenářů, básníkem,  jehož verše snad nelze zapomenout.. Vlastně jsme všechno to, o čem Mácha psal, skoro stejným způsobem prožívali, nebo prožíváme.

Máme se rádi, toužíme jeden po druhém, milujeme se. Posléze máme spolu děti. Ty naši lásku umocňují a předávají  dál. Jsou obláčkem  naší naděje i zářivým sluníčkem. Zdá se mi ale, že tváře všech těch  lásek, co obvykle máj  s barevným jarem rozdmýchává, bývají značně odlišné. Tím že se ve svých knížkách po léta zabývám především mladými lidmi, pozoruji, jak se zejména v poslední době z jejich života vytrácí to, co pro předcházející generace bylo něco jako objevování nové pevniny. Ano, mám na mysli onen fantastický stav duše, mysli a těla, jemuž se říká zamilovanost. Dnešní svět je totiž  neskutečně překotný a uspěchaný. V mnoha problémech se nevyznají starší, natož ti, co mají život teprve před sebou. Proto není divu, že tento zmatek často vstupuje i do jejich citového života. Dřívější přirozená touha, romantika, vzájemné poznávání  se, a posléze milostné splynutí, je pro ně už mnohdy trapná zdržovačka. Místo toho večer diskoška, dávka decibelového šílenství, blikající reflektory, nějakej ten fernet. Nebo si dokonce šlehnem hérák…? Ty seš eště panna,  jo?! No nebuď trapná, pojď, jdeme na věc! Druhý den této zdánlivě fantastické lásky znamená zpravidla její konec.

Teď se ale musím omluvit. Opravdu nechci v žádném případě všechny vztahy mezi dnešními mladými lidmi takto generalizovat. Vím totiž z dopisů svých čtenářek, navíc i z osobních rozhovorů s nimi, že mnohé opravdu touží prožít také tu nejkrásnější lásku  na světě. Bohužel k ní, jak mi jistě potvrdíte, patří občas i zklamání. A tehdy se stává, že jeho tíhu nedokáží některé dívky  unést. Mnohé pak jdou prostě „na věc“, jen aby zapomněly. Naopak z jiných, neméně důvěrných pramenů, mám ověřeno, že se v lásce i dnes stále vyplácí  trpělivost. Jenom všechny ty nedočkavé dívky a ženy i dnes musejí vyřešit prostinkou věc, zda se jim víc líbí Hynek, nebo Vilém a kolik procent ze svého ideálu jsou schopny slevit. Pokud snad i vy právě teď řešíte podobný problém, chci vás uklidnit připomenutím, že na jednoznačnou odpověď vám přece měsíc květen nabízí dostatek času. Celých jednatřicet v slunci rozkvetlých dnů s modrou oblohou, po které blankytné mráčky plynou…

Ne, to už bych zase jenom opakoval Máchu! Vlastně proč ne? Stejně byl mezi našimi básníky, co psali o lásce, jednička! A navíc s hvězdičkou!!!