Vanilka

Zpěvák, skladatel, kytarista, textař, písničkář, překladatel, zapálený hráč binga a scrabble, hraje i na heligonku, klavír a flétnu. Poprvé v životě jede do Moskvy a do Londýna! Kromě jedné písně bude v obou zemích zpívat česky. Moravský „multivědec“ Jarek Nohavica, který se proslavil prvním textem pro Marii Rottrovou Lásko, voníš deštěm.

Koncertuje, vyprodává sály nejen u nás, ale i na Slovensku, v Polsku, jeho texty se překládají do ruštiny,polštiny, maďarštiny, němčiny, angličtiny. Z jeho písniček je cítit, že  má velký přehled a že je mu dáno. Stvoří tklivou milostnou píseň, hospodskou odrhovačku, mrazící song o pravdě, parodii, posměšný popěvek, písničky pro děti, divadelní hry i košilaté průpovídky. Rád se schází s posluchači v užším kruhu, nevystupuje ve  velkých halách, je příznivcem komorního prostředí, kde má bezprostřední styk s diváky. Měla jsem štěstí, že jsem mohla být na takovém setkání přítomna.

V hudebním oddělení velkého brněnského knihkupectví zpíval, besedoval, podepisoval zpěvník s písněmi k albům Babylon a Ikarus. Druhým zpěvníkem  je Jarek Nohavica – Songbook. Kniha obsahuje přes padesát písní s melodiemi a akordovými značkami. Mark Landry  postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Zmíněný Američan žije od devadesátých let v Ostravě, kde vyučuje angličtinu na Vysoké škole báňské. Nohavicovy písně dokonce zpívá jeden interpret v esperantu! Při setkání se Jarek nevyhýbal žádným otázkám, doslova hecoval  přítomné, provokoval..-No, tak se ptejte  na problémy s alkoholem, na spolupráci … Nic nepředstírá, nepomlouvá, nemoralizuje, nenaříká na minulost, zákazy koncertů, spisovnou češtinu prokládá dialektem, občas zazní  vulgarismus, jako citoslovce často vyletí vole! Odpovídá suverénně, sype ze sebe kvanta informací, na jevišti je vstřícný, otevřený, dynamický, gestikuluje, poletuje…

Říká o sobě: „Na jevišti jsem neprůstřelný, ale v obyčejném životě ztrácím mimikry, jsem plachý, stahuju se do sebe. Ona je ta bariéra vytvořena únavou, s některými věcmi nejsem schopný se vyrovnat.“ Šla jsem za ním s mnoha dalšími fanoušky pro podpis. Měla jsem s sebou báseň, kterou mi v r. napsal v roce 1976! Velice  se podivil, avšak já ještě více, protože ji „vypálil“ po tolika letech zpaměti. „Proč se mám lidem jako profík podepisovat? Jako by ten podpis byl jen touhou si z druhého člověka kousíček vzít. Blbnu na jevišti, pak se uzavřu, ale přitom toužím po kontaktu. V podstatě jsem kontaktní, komunikativní typ. Kde se ve mně bere ďábel i bůh? Je ve mně něco černého i bílého, intelektu i živočicha.“ Docházely mu síly, když přišel první zákaz, avšak tvrdil, že nebyl nikdy úplně na dně.  („Neměl jsem ten pocit – tak, a jsi, kamaráde, v prdeli!)   Největší strach a zoufalý bezmocný pocit ? Že by někdo mohl ublížit rodině. Tvrdí o sobě, že není hrdina a v hrdinství nevěří. V noci píše, čte, chodí spát kolem půl čtvrté ráno, vstává kolem deváté. Konečně si pořídil škodovku, cesty vlakem byly už únavné. Vzpomínal, jak cestou na koncert skládají s Plíhalem veršíky na dívčí jména.  Několik příkladů: – Divná holka Naděžda dělá fóry, načež dá-    Koupil jsem Agátě špagáty na gatě a zámek z olova, až budu z domova.- -O chlebu a o slanině dělával jsem osla Nině.    Já mám Zoju a ta Zoja – to je moje paranoja.Sundá gaťky, zařve ojá, ani třé ju neukojá.-        Pod kontrolou doktorů a sester v šedesáti miloval jsem Ester. -      Dej sem pastu, budu líbat Vlastu. Nesnáší pach z chlastu.-Nalákal jsem slečnu Petru na sedmnáct centimetrů. Teď mi velí rychle slézt a jít hledat zbylých šest!- Vyprávěl, že raději píše než vystupuje, svou produkci rozděluje na písně a pecky. Pecka se nerodí, z písně se pecka teprve stává časem. Pecka se nepíše, ta se jen dýchá. Při zmínce, že při některých jeho textech mrazí v zádech, podotkne: „Ano, vím to. Jestliže zamrazí, je to dobré.“

Více se bojí fandů než fanynek, protože mnozí vtrhnou do zákulisí a mají pocit, že jsou staří kámoši. Talismany nemá, schovává malé památky a vzpomínky.Vtipné promyšlené texty doplněné ostravským nářečím s vazbou na polštinu dává Jarek zdarma ke stažení na internetu. Odměnou mu je radost a ohlas desetitisíců lidí, rovněž vyprodané koncerty. Nohavicovy stránky jsou plné fotek, videí, ukázek, celých písniček, ke stažení zcela zdarma je i celé album Pražská Pálená. V poslední době slaví velké úspěchy přebásněním tří libret k Mozartovým operám Cosi fan tutte, Don Giovanni, Figarova svatba. Inspiroval se novoročními koncerty vídeňských filharmoniků a přivedl Mozarta do Ostravy. Na přebásnění pracoval od roku 2005 a v Národním divadle moravskoslezském slaví  nesmírný úspěch. Jeho Ostravané mu rozumějí! Věřme, že se dočkáme představení i v jiných městech. O práci „na Mozartovi“ se vyjádřil: „Byly to  obohacující roky strávené s géniem. Bloudil jsem v notách, hledal slova. Mým úkolem bylo, aby žádná Mozartova nota nespadla pod stůl.“

Na obrovské popularitě  Nohavicovi neubraly ani nedávné pomluvy v tisku. Je to Bohem políbený písničkář. Jeho největší hřích se jmenuje úspěch. Ten někteří neodpouštějí nejvíc. Zvláště pak ti zneuznaní a domněle zasloužilejší.