Vanilka

Vsadím se, že až moje žena nahlédne na tuhle stránku Vanilky a přečte si už jenom titulek, jímž jsem se zařadil mezi zahrádkáře, dostane přímo neskutečný záchvat smíchu.„Ty a zahrádkář, jo…?!“ ukáže na mne pobaveně.

Tak je sice pravda, že narozdíl od všech, kteří  tuto činnost přímo neskutečně milují, ba přímo zbožňují, pobývám já na zahrádce  sice také docela rád, ale raději na té, co patří druhým. Rozhodně můj vztah však nepramení z lenosti.

Prostě stejně jako někdo nesnáší fotbal, politiky, automobilové závody nebo sojové maso, nenalézám vzrušení ve vyškubávání plevele, rytí, navážení hnoje a jiných nezbytných prací. O to víc zahrádkáře a zahrádkářky však bedlivě sleduji. Vysloveně vědeckým postupem jsem zjistil, že zahrádkaření má na rozdíl od jiných koníčků a hobby jednu fantastickou výhodu.

Jestliže z dlouhé chvíle vyšíváte, paličkujete, sbíráte známky, tácky od piva, či si snad dokonce malujete roztomilé obrázky pro sebe a pro své přátele, záleží jen a jen na vaší zručnosti, obratnosti, nápadu, atd. Na zahrádce je to jiné: pohnojíte, zryjete, zasejete… a čekáte! Semínka nevzejdou? Jablůňka  nemá úrodu? Pro kedlubny a květák stejně chodíte na trh? Tak v tom případě to vaše vina není! To zapříčinilo: letošní počasí, plíseň, hmyz, myš, hlemýžď…ano, ano, to jsou ti praví nepřátelé zahrádkářů, ne vaše nešikovnost nebo dokonce odborná neznalost. Víte, jak krásně se můžete i z největšího neúspěchu vymluvit? A ti druzí, co vaše nářky poslouchají, jsou ochotni vám  dokonce i uvěřit.

Výzkum číslo 2 jsem zaměřil na polohu lidského těla při práci na zahrádce. Jak zásadní je zde rozdíl mezi  muži a ženami! Zatímco muži pracují tak, že záhonek okopávají, či plejí v dřepu a kupředu se pohybují brouzdavým trpasličím tempem, devadesát osm procent žen ze sta tuto práci vykonává zásadně v předklonu, s nohama  rozkročenýma do tvaru obráceného  písmena V a zadečkem obráceným k nebíčku. Povšimli jste si toho jistě také!

Výzkum č. 3 hodlám proto věnovat statistice, která by ukázala, do  jaké míry tato pracovní poloha zahrádkářek ovlivňuje počasí natolik, že sluníčko, vyděšené z toho ne zrovna estetického chování, schová se raději za mrak. Tak bych mohl dál o tomto zajímavém duševním postižení, že je to mnohým zahrádkářům již od přírody (nebo od Přírody?) dáno, pokračovat. Ale odpolední čas, kdy tyhle řádky píši, je neúprosný. Už bude skoro 14.40. Poznám to podle toho, že se v té chvíli rozletí hlavní dveře budovy nedaleké střední školy a z nich vyrazí jako na povel  zástup studentek…

A já chtěl dnes natřít ještě dvě tři pole plotu kolem naší zahrádky!!! Takže honem do montérek, rozdělat barvu a hezky z obou stran natírat kovové „jekly“. Při této práci nijak nespěchám, naopak si dávám  záležet na každém tahu štětce. Je docela možné, že si některá dívka mé práce povšimne a bude chtít vědět, čím barvu ředím. Anebo se  zastaví jiná, odklepne si popílek na své cigaretě a s úsměvem se mě zeptá, jak to, vole, dělám, že  mi letos tak dlouho kvete úpolín (Trollius yunnanesis) a dokonce i nestařec (Ageratum).

My, zahrádkáři – teoretici, pochopitelně rádi těm mladším, méně zkušeným, poradíme!