Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Muži, ženy a barvy

V rubrikách: Příběhy

J. Dolejšová | 5.2.2010 11

nákupyJeden můj známý má zvláštní malý zrakový nedostatek. Nerozezná zelenou barvu, všechno vidí ve světlém odstínu. O své vadě neřekl ani své nastávající manželce. Říkal si – no co, na semaforu poznám, že když svítí spodní světlo, tak můžu jet -  a jinak mi to nevadí.

Vše se dařilo tutlat do té doby, než se rozhodl překvapit svou ženu koženou kabelkou. Pečlivě, přepečlivě vybíral, co by se hodilo k jejímu elegantnímu oblečení. Věděl, že manželka ráda nosí kostýmek, o kterém mluví jako o béžovém. Okem znalce odhadl stejný odstín kabelky.  S radostí  zaplatil skoro 4 tisíce Kč, s radostným očekáváním pak předával své milované tajemný balíček. Manželka byl opravdu velmi překvapená. Kabelka se jí tvarem velmi líbila, až na…..tu barvu. „Miláčku, mám ohromnou radost – ale proč je ta kabelka brčálově zelená ??“ „Jaká zelená, jaká brčálová, prosím tě, vždyť to má stejnou barvu jako tvůj kostým !!“ „Ale já mám přece béžový kostým!“  No – a já ti k tomu koupil béžovou kabelku ! Nebo že by nebyla tak úplně béžová?“

A tak se to provalilo. Od té doby se u nich v rodině ujal termín „taška béžovka“. Kabelku nebylo možno vyměnit, protože se nějakou záhadnou hrou osudu ztratil paragon, a tak kabelka stále čeká na svou příležitost. Teď by ji možná nosila jejich dcera, ta jásá nad brčálovou barvou, ale nelíbí se jí ten „staromódní tvar“. Na tuto příhodu jsem si vzpomněla, když jsem se byla podívat po nějakém pěkném triku. Nedaleko mne si vybírala oblečení energická paní, doprovázená o hlavu menším manželem. Vlál za ní od regálu k regálu, od stojanu ke stojanu. Paní poměrně nahlas komentovala svůj výběr: „No podívej, Franto, jaký krásný starorůžový kostýmek – nebo by byl lepší ten velbloudí? Taky by se mi hodily tyhle smetanové kalhoty a k tomu ten lososový svetřík… Hele, ta meruňková halenka, to je materiál…A myslíš, že by mi slušely tyhle lila šaty – nejsou moc extravagantní? A ta bordó šálka – co říkáš? Proč pořád mlčíš ? Tak řekni něco…“ Její Franta neříkal nic. Zoufale hledal očima záchranu. Pak spatřil mne. Nenápadně se vzdálil od své manželky, která zkoušela v kabince už asi pátou sukni, přišel ke mně a s povzdechem pravil: „Mám to těžké, viďte. Víte, my muži rozeznáváme pouze 16 barev – stejně jako výchozí nastavení Windows. Nemáme nejmenší tušení, co je meruňková, lososová nebo lila. Nechápu ani, co je to „bordelšálka“. A ještě k tomu mě ta moje tahá s sebou a ptá se mě na názor!“

(Chudák, to ještě netušil, jaké patálie mohou nastat, když někdo nerozezná ani těch 16 barev!) Souhlasně jsem pokývala hlavou a usmála se. Pak jsem sáhla po ramínku, na kterém viselo krásné tyrkysové triko. Je rozhodně lepší než tamto petrolejové.

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A