Vanilka

V sobotu měl můj syn maturitní ples. Ne sám, pochopitelně, jeho spolužáci měli taky maturitní ples, to dá rozum.

Ono je to totiž docela praktické udělat maturitní ples pro víc lidí najednou. Kromě toho, že se tím rozdělí náklady na sál a na všechno, to taky úžasně zjednodušuje tancování, protože většina tanců je párových. Když o tom tak přemýšlím, z těch, které se dají tančit sólo, znám vlastně jen kozáčka a break-dance. V případě mého syna nepřicházel v úvahu ani jeden. Ten Kukal je zas vtipnej až do prvního patra, řeknete si možná. A budete mít pravdu, třeskutě tu žertuju a jsem usilovně vtipnej, abych náhodou nezabřednul do nostalgie a nevkusného sebedojímání. Vůči tomu totiž není nikdo, jehož děti mají maturitní ples, dostatečně imunní.

Když totiž mají maturitní ples vaše děti, je tím současně vyloučeno, abyste ho měli vy. Dokonce je velmi pravděpodobné, že vy jste měli maturitní ples před dvaceti a více lety a mezi těmi dvěma maturitními plesy leží půlka vašeho ekonomicky aktivního života. Leží mezi nimi vaše lásky, dívky, pro které byste si nechali useknout pravou ruku v lokti, vaše první zaměstnání, kde jste byli nejmladší – trochu opečovávaní a trochu přezíraní, vaše první samostatné bydlení, večery u okna, z něhož jste nejistě vyhlíželi, jestli už se vrací váš syn či dcera z tréninku nebo od kamarádky. Na maturitním plese sedíte na galerii – a jste za to rádi, protože dobře vidíte na parket. Na předtančení, slavnostní nástup a na šerpování. Při házení peněz maturantům bezpečně trefíte střed padáku. Má to prostě samé výhody. Že je to daleko do sálu, je vám popravdě fuk, protože vaše role je ta divácká. Na parketu, který znamená svět, už defiluje jiná generace.

Když jste tam manželkou z nostalgie či některou synovou spolužačkou ze slušnosti odvedeni, nejistě přešlapujete jak rozvědčík na cizím zaminovaném území. Což není nijak nepřípadná metafora: Všude kolem vás se to hemží dívkami ve večerních šatech nebo rovnou v koktejlkách, které každou chvíli hrozí explodovat. Ňadra deroucí se z korzetů, boky a zadečky napínající blyštivý satén a taft na samu hranici možného, lýtka vytvarovaná jehlovými podpatky k dokonalé oblosti. Všechna ta teprve nedávno narozená ženská krása vás současně přitahuje, takže si sám před sebou připadáte jako úchyl, a současně děsí, což si raději ani nijak neinterpretujete. A potom v jednu chvíli vycházíte po lomených schodech a na odpočívadle zahlédnete dvě dívky. Jedna z nich se ostražitě rozhlédne, lhostejně se podívá skrze vás a pak si rychle vykasá šaty až do poloviny stehen, aby si upravila spodničku. Ne, nikdo nejede, může být klidná. Žádný muž, před kterým by musela kvapně ukrýt nahotu svojí smetanové kůže, není na dohled… A vás najednou naplní dokonalý klid. Pomalu dojdete na galerii, skloníte se ke své ženě a políbíte jí do vlasů. Včera byla u holiče, má v nich melíry o odstín světlejší, než je barva nových šatů, které si pro tuhle příležitost koupila. Uvědomíte si, jak je krásná. Sluší jim to, viď? pootočí k vám hlavu a usměje se. Váš syn a jeho dívka se na dolní palubě houpu v tříčtvrťovém rytmu. Moc, řeknete a pokusíte se neopětovat úsměv příliš unaveně. Je půlnoc, v deset normálně začínáte klimbat u televize a žena to ví. Posune před vás kafe, které vám mezitím objednala, a znovu se obrátí do sálu. Napijete se té hořké tmy a pohladíte ženu po rameni. Ani se neotočí, ale patrně tuší, že byste si pro ni dali useknout pravou ruku v lokti.

Když v půl druhé ples končí, syn vám do kufru auta přihodí ještě oblek, košili a kravatu. Už je v džínách, chystají se ještě na afetr-party. Do postele se dostane v pět šest ráno, nevíte přesně, protože u okna ho už hezkých pár let nevyhlížíte. Vy máte neděli na to, abyste se dali trochu dohromady a mohli jít v pondělí normálně do práce, kde jste druhý nejstarší – trochu opečovávaný a trochu přezíraný. Ráno ještě zavoláte svojí mamince, která na plese taky byla. Ptáte se, jestli jí nebolí záda (stěžovala si) a jak spala – protože nemáte úplně odvahu zeptat se, jaké to je vlastně je, jaké to bude při dalším maturiťáku za dvacet a více let. Co bude ležet mezi ním a tím dnešním? Je to dobrý, vzala jsem si prášek, odpoví vám klidně. Syn dorazí v neděli večer, svěží, bez sebemenší známky únavy. Zhltne dvě patra ledničky a pustí si v pokoji hokej. V žádné nostalgii se neutápí ani omylem – maturitní ples je za ním a před ním nejhezčích dvacet let…