Kdy mi ujel vlak
K. H. Březovský | 13.5.2010 11
metroPitomosti jsou nesmrtelné, obklopují-li nás často a dlouho, přestáváme je i vnímat. To jsem si uvědomil nedávno v pražském metru, které jsem předváděl svému příteli z americké NASA.
Víc než neamerická čistota nástupišť a vlaků ho – technokrata bez estetického cítění – upoutaly digitální hodiny na nástupištích, na nichž po odjezdu vlaku přibývají minuty a vteřiny.„To u nás v Americe před startem raketoplánu odpočítáváme deset, devět, osm, sedm….start! Vy, Evropané, to máte obráceně?“
Protože nemám rád sebevědomí Američanů, chtěl jsem nějak důstojně vysvětlit a obhájit skutečnost, že cestující v metru snadno zjistí, před kolika minutami vlak odjel, ale nemají šanci se dovědět, kdy přijede další. Leda na některých stanicích z mdle svítících projekčních ploch, v jejichž pravém dolním rohu je snadno přehlédnutelná maličká informace o blížícím se vlaku. Návštěvník Prahy či člověk, který jezdí metrem jen občas, ji nenajde. Technické ani organizační důvody této anomálie jsem nevymyslel, šel jsem na to filozoficky: „Vy, Američané jste přetechnizovaní a přeorganizovaní. My Evropané jsme velkorysí, romantičtí, nás ani tak moc nezajímá, kdy vlak přijede a kdy odjede. Stačí nám, že víme, kdy nám ujel vlak!“ „Velmi zajímavé,“ řekl NASAn zdvořile. Stejně by asi reagoval, kdybych řekl, že jsme pitomí.


























Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se