Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Kdo byl kdo: Jan Křtitel

V rubrikách: Živá historie

J. Krůta | 24.6.2010 11

24. června – svátek Jana Křtitele. Víte, kdo to byl?

Narodil se půl roku před Ježíšem matce Alžbětě, příbuzné Panny Marie a jeruzalémskému knězi Zachariášovi. Po završení třetí desítky let odešel do pouště u Mrtvého moře a žil jako poustevník. Oblékal se do velbloudích kůží a jedl údajně kobylky upražené na kamenech.

Posléze odešel k řece Jordán a tam se stal oblíbeným kazatelem. Předpovídal příchod Krista – Vykupitele. Přesvědčoval své posluchače, aby se dali pokřtít (očistit od hříchů) vodou z řeky a když k Jordánu přišel i Ježíš, Jan pokřtil i jeho. Bible říká, že tímto aktem začala Ježíšova činnost jako vyvoleného Božího syna. Už tehdy platilo, že kdo vystoupí z řady a stane se terčem pozornosti, neujde na jedné straně přízni davu, ale často nepřízni mocných. Janova popularita popudila proti sobě vládce Galileje – Heroda Antipu. V té době ovládali Palestinu Římané. První dosazený král Herodes Veliký, proslulý tím, že ze strachu před Ježíšem dal krátce po jeho narození preventivně vyvraždit všechny malé chlapce v Betlémě.

 

Na scénu vchází proslulá Salome…

Herodes Antipás si vzal za manželku ženu svého zemřelého bratra. Jan Křtitel považoval takový sňatek za nemorální a začal krále v kázáních kritizovat. Králova žena Herodiada využila krásy své dcery Salome, která před králem zatančila tak svůdně, že jí slíbil vyplnit jakékoliv přání. Dostala Křtitelovu hlavu. Ježíš po Janově smrti řekl: „Mezi těmi, kteří se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.“ Toto byl základ uctívání Jana Křtitele, i když první zprávy o církevních oslavách tohoto svátku pocházejí až z roku 506. Herodes Antipás vládl až do roku 39, kdy byl Římany sesazen. Za své vlády ale ještě stačil odsoudit a ukřižovat Ježíše. I svátek Jana Křtitele byl církví situován záměrně do doby, která měla překrýt prastaré pohanské obyčeje. Tak se během staletí svátek světce prolnul se starými pohanskými zvyky.

Čas pokročil, ale i naše generace pamatuje, jak ideologie úřadovala před několika desítkami let. Místo pálení čarodějnic jsme se u školy museli seřadit do dvojic s lampionky a pochodovat na jiný kopec, než kde se pálily čarodějnice. Tam vzplála Vatra míru. Nicméně než se vartující soudruh ředitel (donedávna řezník) vzpamatoval, my jsme ve tmě prchali na druhý kopec, kde už jsme měli připravené „fagule“ – staré hadry namočené v oleji a svázané dráty do koule na klacku, a to, co jsme směrem k rychlokvašenému řediteli povykovali, je nepublikovatelné dodnes :-)

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

  • Velehrad a pouť Znám Velehrad z televizních přenosů. Chtěl jsem si ho zažít. Skrze álej stánků se vším, co na pouti bývá, jsme se protlačili do chrámu. Cesta…

    | 5.7.2010 0

  • Sen starýho mlsnýho psa Sen starýho mlsnýho psa, jak honí mladý kočky, jak zaplétá buřty z těch koček do vánočky, jak rozinky z života sbírá, jak stává se největším ze…

    | 4.7.2010 0

  • Prostějov v pravé poledne

    | 3.7.2010 0

  • Bylo-debilo aneb Vojna nebyla kojná

    | 27.6.2010 0

  • "Mějse" křtila Naše kamarádka Iveta Kollertová "Mějsehezky" vybojovala další vítězství. V prodejně Luxor na Václavském náměstí pokřtila svou první knížku Svlečená…

    | 24.6.2010 0

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A