Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Játrové knedlíčky

V rubrikách: Příběhy

J. Dolejšová | 7.6.2010 11

po jídle, talířepo jídle, talíře Byla to tenkrát velká sláva, když se vdávala dcera doktora Holuba. Paní doktorová sezvala mnoho hostů. Nevěsta řekla své tiché a ženich své halasné ano, maminky si otřely slzičky a otcové pot z čela – a jelo se na hostinu. Tu pořádali rodiče nevěsty. Pod dohledem paní doktorové usedli vážení hosté k dlouhým stolům a pronesli pár slavnostních přípitků…

Jarda, tenkrát asi třináctiletý vyzáblý mládenec, byl usazen mezi paní poštmistrovou a paní lékárníkovou. Švitořily jedna přes druhou a Jarda se cítil osaměle. Jeho matka, společně s dalšími dvěma pomocnicemi, přislíbily paní doktorové pomoc, a měly se co ohánět. Jardovi, který na radu maminky nejedl už od včerejška, se už žaludek kroutil hlady. Konečně – jeho matka začala nalévat polévku. Zkušeně nabrala z velké mísy pro každého hosta dvě sběračky hovězího vývaru, ve kterém plavaly játrové knedlíčky. Asi dostala od milostpaní přesné instrukce, protože každý dostal přesně tři knedlíčky. Když nalévala polévku Jardovi, nějakou náhodou mu do talíře vklouzl i čtvrtý knedlíček.

Matka si toho nevšimla a Jarda to, po pravdě řečeno, uvítal. Játrové knedlíčky přímo zbožňoval. Hlasitě polkl a čekal, až budou všichni hosté obslouženi a bude se moci konečně najíst. Ale mládí je netrpělivé, a tak Jarda po chvilce nenápadně koukl vlevo, pak vpravo, rychle sáhl rukou do polévky a mlask – jeden knedlíček zmizel v jeho puse. Uhmm, jen se na jazyku rozplynul… Zatím pomocnice přinesly i druhou a pak třetí mísu polévky.

Konečně matka došla až na konec stolu. Vtom se zarazila – na strýce Kabíčka zbyly pouze dva knedlíčky! Paní doktorová, která zpovzdálí bděla nad hladkým průběhem oběda, zavětřila. Vytušila obrovský malér. Několikrát tleskla svým buclatýma ručkama  a rázným hlasem si zjednala klid: „Vážené dámy a pánové, každý z vás měl dostat přesně tři játrové knedlíčky. Pakliže někomu knedlíček chybí, pak je tu pravděpodobně někdo, kdo má knedlíčky čtyři.“ Hosté sklonili hlavy a přepočítávali knedlíčky ve svých talířích, pak obhlíželi talíře sousedů – marně. Jarda seděl jak oukropek a říkal si: „Přece se nemůžu přiznat. Dostal bych vynadáno nejdřív já, pak máma, pak já od mámy – a ještě by mi jeden játrový knedlíček vzali! To tak…“ Mezi hosty to zašumělo – kam se poděl jeden játrový knedlíček? Polévka začala povážlivě stydnout.

Situaci nakonec zachránila nevěsta se ženichem. Měli společný talíř se třemi knedlíčky a zrovna řešili problém, jak zbylý knedlíček rozpůlit, aby nevystřelil z talíře ven. Milý knedlíček putoval do strýčkova talíře a mohlo se konečně začít jíst… Knedlíčková záhada nebyla nikdy objasněna… 

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A