Vanilka

Sablikova zrovna nemluvi s treneremRychlobruslařka Martina Sáblíková se ve dvaadvaceti letech stala českou sportovní legendou po boku hvězd jako Věra Čáslavská či Emil Zátopek. Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou a několikanásobnou mistryní Evropy a světa ve sportu, v němž před ní neuspěl žádný český sportovec. Jaký je jarní pohled na zimní sport a jeho zimní královnu?

Rychlobruslení je směsí úžasné síly, vytrvalosti a té nejdokonalejší, nejpropracovanější techniky, jakou si dokážeme představit. Rychlobruslaři se nejvíce podobají sprinterům a vytrvalcům z říše zvířat. Rychlobruslení je také nejrychlejším pohybem, který člověk dokáže vyvinout bez pomoci přístrojů. V Česku však donedávna nemělo rychlobruslení prakticky žádnou tradici, základnu, stadion, fanoušky, žádné výsledky ani peníze, prostě takřka nic. Mistrovství země se konalo jednou za pár let, podle toho, zda přišla dostatečně tuhá zima, aby mohly zamrznout rybníky. Naposledy předloni v prosinci. V Holandsku by asi nevěřili svým očím, kdyby viděli, jak dvacet nadšenců z NOVIS teamu zametá od rána sníh a jinovatku a na rybníku Pilák na Vysočině chystá dráhu pro světovou rychlobruslařskou jedničku. Zatímco český šampionát vypadá jako výlet do starých časů a v celé republice nestojí jediná rachlobruslařská hala, v Holandsku, Německu, USA, Kanadě, Koreji a v dalších zemích na tento sport každoročně vydávají tamní federace a sponzoři desítky milionů dolarů, stavějí supermoderní stadióny a předhánějí se v tom, kdo dokáže vyrobit nejrychlejší led. Šampionka z malého města A v tomto sportu se prosadila a stala nejlepší rychlobruslařkou současnosti Martina Sáblíková, dívka z malého města, jehož jméno cizinci nebudou moci nikdy vyslovit – Žďár nad Sázavou. Sáblíková je ztělesněním toho nejúžasnějšího lidského příběhu. Příběhu člověka, který se takřka z ničeho a v naprosto neuvěřitelných podmínkách stal světovou hvězdou první velikosti. K čemu to přirovnat? Jako by Holandsko mělo sjezdaře Hermanna Maiera, jenž by sjezd netrénoval na alpských sjezdovkách, ale zvlněných kopečcích u Apeldoornu. Stejně tak Sáblíková trénovala donedávna hlavně tak, že imitovala pohyb rychlobruslaře v ponožkách na dřevěném prkně doma v pokoji, vybíhala v létě skokanské můstky, jezdila na kolečkových bruslích, na kole a na rotopedu. Jen občas vyrážela na drahé kryté rychlobruslařské dráhy do zahraničí, protože připravované plány na základě slibů z roku 2007 postavit halu ve Velkém Oseku šly zatím vždycky jen „k ledu“. Je to, jako by špičkový světový sjezdař nenajezdil za sezonu stovky tréninkových kilometrů jako ostatní, ale jen desítky. Jak je to možné?

Zázračný tandem

Mimořádná dívka potkala mimořádného trenéra. A tenhle tandem udělal zázrak. Přitom Sáblíková na první pohled ani nevypadá jako špičková sportovkyně. Měří kolem 170 cm, je štíhlá jako lunt a na rozdíl od ostatních závodnic má úplně normální stehna. A její trenér Petr Novák je skoro normální chlap, který sice život zasvětil rychlobruslení, ale před Martinou ještě žádného šampióna nevychoval. Tak čím to je, že Česko – rychlobruslařská Afrika – zrodilo světovou jedničku? Zde je pokus o odpověď: Je to povahou těch dvou, jejich talentem, pracovitostí, tvrdostí, houževnatostí, vírou a chytrostí. Vzácnou chemií, která mezi nimi panuje. Je to tím, že se oba narodili ve stejném drsném kraji, kde vydělat korunu a prosadit se na výsluní nikdy nebylo snadné. Sáblíková až dosud dala všechno sportu. Nepije, nekouří, nechodí po diskotékách, do kina, do divadla, ani na rande. Na gymnáziu odmaturovala s individuálním plánem, nerozptyluje se vztahy a neví, co je syndrom vyhoření. „Kouč říká: Když něco děláš, dělej to naplno. Mám v něj absolutní důvěru,“ svěřuje se Martina. Trénuje se svým týmem, odpočívá, jí a pak chodí spát. Zatím si dopřála v životě jediný luxus – po olympiádě v Turíně, kde skončila čtvrtá na pětitisícové trati, koupil Petr Novák své svěřenkyni zánovní BMW, o kterém vždycky snila. Sledovat ty dva spolu při tréninku, odpočinku i závodech stojí za to. On ji dokáže vyhecovat v okamžiku, kdy si ona myslí, že už padne vysílením na led. A ona ho někdy klidně pošle ze vzteku „někam“, aby se vzápětí uklidnila a dělala jakoby nic. „Ona je oprsklá, ale já to od ní beru,“ směje se kouč Novák, který je Martině odmalička téměř vším. Trenérem, masérem, dietologem, psychologem, manažerem, mechanikem, řidičem, kuchařem, průvodcem, biochemikem, asistentem, časoměřičem.

Neomezený vládce NOVIS teamu Martina Sáblíková Charismatický Novák, to je štáb několika odborníků v jedné osobě. Rychlobruslením žije. Večer leží u počítače, zkoumá tabulky, studuje časy ze světa. Jeho vztah se svěřenci v NOVIS teamu je směsicí kamarádství a nekompromisních pravidel. V přípravě nemá slitování. Naopak na dietology hledí skrz prsty. Sáblíková si může dát klobásu s hořčicí, nacpat se hamburgery u Mc Donalda a Novák říká: „Ať jí, co jí chutná a kolik chce.“ Ovšem přijít na trénink po flámu, zůstat třeba do půlnoci na diskotéce, to neexistuje! „Jedině, že bych to věděl předem a povolil to. Všichni moje svěřenci dodržují večerku v deset hodin, protože od sedmi ráno se začíná znovu,“ říká trenér Petr Novák. „Když někdo vstoupí do mého režimu, stejně do půlnoci nevydrží a vykápne.“ Ve světě sportu věří Petr Novák jedinému člověku tak jako sobě – Martině Sáblíkové. Není divu. Na Olympiádě v Naganu se nechal slyšet, že vychová olympijskou vítězku v rychlobruslení. Martině tehdy bylo jedenáct let. Dnes je jí dvakrát tolik a stala se rychlobruslařkou legendou. V letošním roce vyhrála, co se dalo: olympiádu, světový pohár, mistrovství Evropy i světa… Zatím ještě netuší, jakou přípravu jí trenér naordinuje přes léto. Ani kouč Novák jasno nemá. „Ještě nemáme rozbory krve, musíme počkat, v jakém stavu její tělo bude. Nechci Martinu drtit na kole nebo kolečkových bruslích.“ Na kole však českou ledovou královnu určitě v létě uvidíme. „Když bude nějaká časovka, která se nám bude hodit, tak ji Martina absolvuje. Ale že bych na ni kladl nároky, že musí vyhrát – to ne. Ať se taky chvilku pobaví,“ říká Novák. Když se ho ptají, může-li přijít něco lepšího než Vancouver, odpovídá: „Nic lepšího, než Sáblíková přijít nemůže.“