Vanilka

P5186499Je po půlnoci, vstávám. Nastává obvyklý rituál posledních nocí. Nasunout igelitový pytel na ortézu a jít zapnout čerpadla ve sklepech. Teď se nějak zaměstnat tu hodinu, než je vypnu. Mozek mi nějak nebere, takže pracovní záležitosti jsou passé.

Zapálím si, otevřu okno. Nesnáším, když se kouří doma, ale venku opět leje. Při druhém šluku přemýšlím, kdy nelilo. Jo, konec čtvero ročního období. Je jen dvoje, zima a období dešťů! :-) Rozhlížím se okolo. Nevyžehlený koš s prádlem, okna po průtržích mračen zaplácaná hlínou z truhlíků s muškáty, nevysátá a neumytá podlaha, plná tlapek od psa,  všude prach a jeden štos dokladů na založení. Takhle vypadá můj byteček poslední dny. Chce se mi brečet nad tou bezmocností! Já, taková pořádkumilovná a akurátní ženská a žiju tu poslední dny jako prase! Přes noc čerpám a připravuji se na schůzky, dopoledne s klienty a odpoledne spím! Akorát tak uvařím a umyju nádobí, to je vše, co zvládám!

A pokračování sebelítosti! Vybavuji si, jak jsem dnes na katastru zmáčkla špatné tlačítko a s klinetem přišla k jiné přepážce. A  když jsem byla na to upozorněná, zakřičela jsem: „No, to snad není pravda, co vy tady musíte zažívat s blbejma blonckama o berlích, co ani neumí zmáčknout správné tlačítko, normálně na mě začněte řvát a vyhoďte mě!“ Otočila jsem se na klienta a tomu řekla: „ A vy mě vyměňte za někoho schopnějšího!“ Rozesmála jsem půl katastru a ženské u přepážky začaly klientovi vysvětlovat, že tohle je normální a ať si mě nechá. Nakonec přijaly a vyřídily naši žádost a ohromně jsme se všichni pobavili. V autě jsem to rozebírala. Fajn, tohle jsem zahrála do autu, ale jak jsem mohla udělat takovou triviální chybu! Začínám o sobě pochybovat!

Jdu vypnout čerpadla a na dvě hodinky spát. Je ráno, obvyklý rituál s čerpadly a zjištění, že už neprší. Dívám se po zahradě a vidím, jak mamka a taťka kominíčci krmí své hladové ratolesti. Jo to se vám to krmí, když vám žížaly vylézají samy!  Zaregistruji nádherné třpytící se kapky na listech konvalinek a nadechuji se čistého vzduchu. Najíždím na stránky povodí Moravy, jejda, Morava klesla o několik centimetrů! Tak a ještě stránky Vanilky. Čtu článek o motokole a úsměv mi  hraje na rtech. Včera jsem se s tímto vynálezem setkala poprvé ve městě. Lilo jako z konve a ten človíček v helmě a brýlích svou jízdou udělal zácpu na celé ulici, protože evidentně na něm neuměl. Troubení, nadávky se ozývaly okolo a já řešila, jak  předjet, abych ho nezabila. Bylo to úděsné, ale bojoval statečně! Jen jsem před synem prohlásila, proč v tomto hnusu nesedí doma na gauči! Další článečky a milá slovíčka všech lidiček, co mi drží palce a další denní osobní hrdinství.

Při pohledu na špinavé okno a v duchu prohlašuji: „ O co jde, dřív tam měli mastný papír a když se chtěli podívat ven, tak si okno otevřeli!“ A dost! Vždyť je přece krásně! Beru foťák a jdu vyfotit ty kapky. A dneska se objednám ke kadeřnici a basta! Jo a pokusím se uklidit jeden pokoj, když budu viset na obou berlích, tak to pomalinku půjde! No, peřiny nevyvětrám, ale co se dá dělat! Čtu, co jsem napsala v noci a dochází mi, že to je zase jedna zažehnaná depka, z které jsem se vypsala a vy teď máte za úkol si přečíst, jak jedna bloncka s berlema zase v noci fňukala a přitom má tolik krásného kolem sebe.

Otevírám bonboniéru, co jsem dostala od manželky klienta za vyřízení stavebka! Ježišmarjáááá, to je dobrota! Na světě je tááák krásně!

Foto Maya