Vanilka

Někteří filozofové prohlašují, že člověk vynalezl řeč k tomu, aby lépe ukryl své skutečné myšlenky. Není to tak úplně praštěný nápad: dvě mladé šimpanzí samičky, Lucy a Washoe, které se naučily „mluvit“ s lidmi pomocí znakového jazyka AMESLAN, zvládly asi 180 výrazů, jimiž si dokázaly říci o to, co chtěly.

Dalším smysluplným použití jazyka bylo lhaní. Když se experimentátor zeptal Lucy, kdože to znečistil svými výkaly výběh, „řekla“ mu drze: pan ošetřovatel. Vědec se nedal zmást a tázal se dál. Tentokrát byl za viníka označen jeden ze stážujících studentů. Teprve po třetí otázce přišlo pravdivé doznání: „Lucy. Nasty, nasty!“.

Celá příroda lže, svět chce být klamán. V případě šimpanzích výkalů šlo doslova o výkal, často však jde o život. Dionea muscipula zbarvená přelíbezně a vonící rajsky, splivne a stráví mušky, které jdou mlsat – kdo by to byl do ní řekl?! A což teprve prohnaná kudlanka: poměje se, nažere se, pomodlí se a má odpuštěno. Ale i tam, kde má život vzniknout, se švindluje. Většinou se předvádějí samci ve snaze získat přízeň potenciální partnerky. Hezký je strohý popis voyeura z National Geografic, který šmíroval stádo horských ovcí: „Podobně jako tetřevi, ani berani nedělají nic radikálního, ale to, co dělají, dělají dobře.“ Vypadá to tedy, že na něj zvuk beraních rohů, šířící se údolím na vzdálenost několika mil, dojem neudělal. Na ovce asi ano. A o to přece beranům jde; nejsou devianti a nepotřebují oslnit a získat kdejakého paparazziho.

Zdá se, že lidé se v tomto ohledu přírodě vymknuli. Alespoň podle sociologických studií, které naznačují, že při rituálech na počátku dvoření se více zdobí ženy, snažící se upoutat svou atraktivitou, včetně vymyšlených příběhů o dietách a cvičení, zatímco muži se natřásají na nabubřele přifouklých ekonomických polštářích, které nabízejí vidinu pohodlně zajištěné budoucnosti. Obě strany vědí, že tu druhou klamou, ale také, že jsou klamány. Odhalení je možné, leč obtížné, jak dokazují příklady mnoha úspěšných sňatkových podvodníků. Při neznalosti partnera ani intuitivnější ženy nerozpoznají podvod. Ten jsou schopné bezpečně odhalit jen tehdy, znají-li předem systém partnerových technik. Kvalitní a originální fintu ovšem používají samci antilopy Topi (Damaliscus korrigum), kteří ji vynalezli nikoli pod tlakem evolučního imperativu, ale z čistě hedonistických pohnutek. Když po skončeném milování se hodlá promiskuitní samice vydat za možná kvalitnějšími geny a opustit samce, který je skálopevně přesvědčen, že by ještě odcházet neměla, tak ten se neponižuje dvořením, či jinými rituály. Naopak. Samici ignoruje a postaví se o kus před ní do ochraňující pozice strážce-bojovníka hledícího k obzoru. Což je ale současně jasný signál: Pozor! Je tady lev! A samice na tenhle podfuk naletí a zůstane v domnělém bezpečí na další noc plnou vášně až do kuropění, jak něžně napsal náš největší básník.