Vanilka

Přijela tak, jak jsem ji znal z jeviště – celá rozesmátá, přesto, že ji čekalo ne příliš příjemné vyšetření. Jestli ona není tak trochu pohodářka!

Znám se i s jejím mužem, hudebníkem kdysi slavných kapel, skladatelem a producentem Ivo Pavlíkem. Přesto, že je to bezvadnej chlap, nikdy mi nebylo jasné, jak může mezi ním a Heidi, která je evidentně z divokých vajec, být taková symbióza! A pak – to hlavně, že jim to i po tolika letech pořád spolu klape. Že by příběh a la My fair lady?

Kdy poprvé Heidi viděla kluka a pomyslela si, že by z toho mohl být sex? Nikdy jsem se na kluka nedívala s tím, že jsem si představovala sex s ním, ale asi to známe všichni – ten nepopsatelný pocit, když uvidíte někoho, o kom si myslíte, že je to ten pravý! Já jsem na to byla vždycky strašně citlivá, zvlášť v pubertě. Ale sex byl spíš tak nějak neplánovaný, ale nebylo toho zas tolik a už vůbec to nebylo jako dnes, kdy už patnáctileté děti mají vážný vztah se vším všudy s požehnáním rodičů. Já to poprvé zkusila skoro až v necelých 18 letech a potom jsem se dost dlouho „postila“, protože ten zážitek nebyl až tak nádherný, abych to musela opakovat hned  znovu – prostě normálka! To jak to má vypadat jsem poznala až o dost později :-)

Doktor Plzák doporučuje mladým lidem, vyzkoušet si před manželstvím tak dva, tři vztahy se vším všudy.  Bylo jich u Heidi víc a nebo více méně…? Mně tuhle moudrost říkala i moje paní učitelka zpěvu. Byla  to kolegyně mojí maminky a když mi máma zemřela, všechny tyto problémy jsem vlastně probírala s ní. Musím jí dát za pravdu, i když dnes je to asi trochu nebezpečné. Určitě můj první muž nebyl mým prvním v sexuálním životě. Nebyla jsem nijak aktivní, ale protože jsem vypadala starší a zpívala jsem s kapelou,  o nabídky nebyla nouze. Ale už v tomto ranném věku jsem byla spíš na starší kluky resp. pány – lákaly mě asi zkušenosti, které jsem mohla využít v budoucnu :-)

A máme tady první manželství. Bylo nebylo šťastné a kdy a proč se to pak zváhlo? Mohl za to také tak trochu i Ivoš? Musím hned na začátku říct, že to manželství bylo plné lásky a zamilovanosti. Je ale pravda, že jsme se svatbou moc nespěchali. Ale protože můj otec, s kterým jsem žila ve společné domácnosti, nebyl mé známosti příliš nakloněn (vlastně vůbec), když se to dozvěděl, tak mě  vyhodil z bytu. Naštěstí můj budoucí manžel bydlel s maminkou, která mě znala a moc jsme si rozuměly, takže bylo samozřejmostí, že jsem se s jedním kufrem přestěhovala k nim. Bylo to ovšem v době, kdy nebylo moc ideální žít tzv. „na psí knížku“ a jednou moje budoucí tchýně přišla s tím, že se jí sousedi pořád ptají, kdy bude svatba, když tam už bydlím. Tak jsme do toho praštili. Bylo asi měsíc před mým odjezdem na dvouměsíční zájezd s Pavlem Novákem do Hamburku, a protože mi všichni říkali, že Hamburg je město hříchu, myslela jsem si, že když budu vdaná, budu ušetřená všech svodů světa :-) Poté, co jsem se vrátila z Hamburku, jsem zpívala na  akci, kde mě viděl Ivoš a vzal si na mě telefonní číslo. Asi za tři měsíce mi zavolal a začala naše spolupráce. Ze začátku byla opravdu jen profesní, ale časem se k profesi přidala i fyzická přitažlivost korunovaná sexem – ten nás moc bavil, ale pořád to bylo jen fyzično. Zamilovanost se k nám vkrádala pomalu, ale jistě – možná proto byla tak intenzivní. Nic podobného jsem nikdy nezažila a asi už nezažiju! Po pár dalších měsících trápení bylo jasné, že takhle to dál nejde – neumím jednoho chlapa milovat a s druhým normálně žít. Můj manžel to samozřejmě poznal a jednou, když jsem jela na vystoupení, mě zamknul s tím, že se mám rozmyslet buď odejdu navždy, nebo neodejdu vůbec! Tak jsem vzala kufr, se kterým jsem za ním kdysi přišla, a odešla navždy. Bohužel neměla jsem kam, otec se mnou nemluvil, Ivoš byl už sice rozvedený, ale pořád bydlel ve společné domácnosti s Věrou (Špinarovou -  poznámka Vanilky), takže po vystoupení asi ve 3 ráno jsem s tím kufrem zazvonila u garsoniéry, kterou jsem sice zdědila po bráchovi, ale kde bydlel kamarád mého muže se svou přítelkyní a musela jsem je poprosit, že se musí vystěhovat, protože já nemám kam jít :-)

To bylo Heidi a Ivošovi  kolik? Mně bylo něco málo přes dvacet a Ivošovi něco málo přes padesát!

Přitom Ivoš měl za sebou několik manželství, na jiné vztahy se ani neptám… Ivoš byl v tomhle směru velmi aktivní celý život – divím se, že náš vztah byl relativně v klidu:-) V době, kdy jsem Ivoše poznala měl už jedno manželství za sebou( vzal si svojí žačku:-) A to druhé manželství s Věrou Špinarovou bylo právě před rozvodem. Jenomže Ivoš měl v té době ještě dlouhodobý paralerní vztah s dívkou, která čekala, až se Ivoš rozvede a začnou žít spolu. No, a do toho všeho jsem se připletla já.

Že v tom tenkrát sehrála roli hudba, o tom nemůže být pochyb, že ne! Abych řekla pravdu, s Ivošem jsem poprvé viděla v kulturním domě v Ostravě-Porubě, kde jsem zkoušela s kapelou,  se kterou kdysi zpívala Věra. Za tím kulturákem bylo letní kino a Ivoš šel se svou přítelkyní. Když slyšel, že tam někdo zpívá, šel se podívat. V té době jsem měla těsně před svatbou, takže můj budoucí muž byl se mnou, a nějakému Pavlíkovi jsem logicky nevěnovala pozornost. Kdo ovšem zpozorněl, byla kapela a dívka, s kterou přišel Ivoš. Bylo o něm totiž známo, že když už si přišel někoho poslechnout, bylo jasné, že ho stáhne k sobě – takže mojí kapele bylo jasné, že přišli o zpěvačku, no a té slečně bylo mnohé také jasné. Pamatuji se, že jsme nakonec všichni skončili v tom letním kině na filmu Elektrický jezdec, ale ani tam jsem si Ivoše moc nevšímala. Byla jsem zamilovaná do svého budoucího manžela, který byl se mnou. To setkání na společném vystoupení, kde si vzal Ivoš mé číslo, bylo tedy až druhé v pořadí!

Začínali jste spolu od materiální nuly a nebo vám z předchozích manželství něco zbylo? Ivoš byl vždycky dobře zajištěný, se mnou to bylo horší. V začátku našeho vztahu jsme měli rozdělené finance – Ivoš se mi pak přiznal, že mi moc nevěřil. Já jsem to brala ale jako určitou nezávislost, že si utrácím své peníze podle svého uvážení. Samozřejmě takové ty velké věci, jako auta pořizoval Ivoš – to bych v té době nezvládla! Ale kdykoli někam jel sám, vždycky mi přivezl něco hezkého na sebe – měl mě v oku a vždycky dobrý vkus. Je ale pravda, společné máme něco málo vybavení kuchyně, a to dodnes. Skleničky po Ivošově babičce, talíře a hrníčky jsem do společné domácnosti donesla já :-)

Předpokládám, že svoje sehrálo i souznění při milování. Aniž bych se ptal na podrobnosti, jaké to bylo, vlastně i teď je? Bylo to vždycky moc hezké a kdyby to takové nebylo i teď,  tak už spolu asi nejsme  - oba jsme typy, které považují sex ve vztahu jako velmi důležitou veličinu:-)

O něčem jiném.  Kdy Heidi začala opravdu se zpěvem? Myslím, že jsem dřív zpívala než mluvila :-) Ale vážně. Narodila jsem se do muzikanské rodiny, takže jsem v muzice vyrůstala. Navíc maminka za mlada toužila být barovou zpěvačkou – měla noty k těmto písním a učila mě je ještě v době kdy jsem nechodila do školy. A protože oba rodiče byli učitelé hudby a chodili do práce odpoledne, brala mě maminka do školy s sebou, protože mě neměl kdo hlídat. No, a abych se tam nenudila, přihlásila mě do sólovoho zpěvu, na klavír, do sborového zpěvu, do rytmiky a na hudební nauku. Takže každé odpoledne jsem měla něco. Je pravda, že sólový zpěv a rytmika mě bavily nejvíc a to mi zůstalo dodnes!

Musel Ivoš nějak zásadně měnit zpěvačku Heidi? Myslím, že mě musel změnit od základu. Měla jsem klasickou výchovu hlasu a do toho jsem zpívala v baru, kde hlas dostává zabrat, ale hlavně zpíváte samé převzaté věci, takže vlastní invenci k ničemu nepotřebujete. K tomu ještě omezený prostor na jevištích v baru, takže když mě Ivoš dostal do rukou jako zpěvačku, byla jsem sice vyzpívaná,ale měla jsem různé pěvecké barové manýry a největší pohyb byl šlapání zelí :-) Začal mi tedy psát písničky na míru – prý jsem ho inspirovala natolik, že každý den měl nový nápad, a poslal mě do Chrudimi za Věrou Veselou, která mě naučila pohybovat se na jevišti. A tak vznikla Heidi

Že je autorem šlágrů, které zpívaly zpěvačky všeho druhu… se ví, ale jaké největší šlágry složil pro svoji ženu - největší lásku svého života? Ivoš není typický hitmaker, ale musím uznat, že pro mě napsal písničky, které v té době trochu otřásly československým showbussinesem. Já jsem já, Hnízdo vos, Kuře na grilu, Ruce za hlavou, Přímý zásah, Noc. Poslední, kterou pro mě napsal, je písnička Tahiti, kterou otextoval Jarek Nohavica a kterou zpívám dodnes. Když jsem před nějakou dobou po Ivošovi chtěla novou píseň na CD, tak mi řekl, že by jako inspiraci potřeboval novou zpěvačku – tak to se raději obejdu – on většinou neumí se zpěvačkou jen pracovat – víte jak to skončilo se mnou :-) Ivoš je ale výborný producent, vždycky věděl, co mi bude sedět, měl na začátku mé kariéry dost kamarádů textařů a přesně věděl koho oslovit – Vladimír Čort, Jan Krůta.  Nikdy nebyl samožer, vždycky dával prostor i jiným autorům. Nevím, pro koho psal ještě kromě mě a Věry – jak říkám on musí se zpěvačkou žít, aby pro ni něco vytvořil. Ale myslím, že jak u mě, tak u Věry platí to, že nám vždycky uměl vybrat ty správné songy – vždyť i Jednoho dne se vrátíš – vymyslel pro Věru on!

V každém manželství je něco. Co  u vás? Nevím co přesně máš na mysli, ale u nás je NĚCO jako syndrom jednovaječných dvojčat – když jsme náhodou každý někde jinde, jsme jako bez ruky – až mám  z toho strach!

Jak se řeší u  Heidů a Pavlíků malé hádky, jak velké? Já se neumím hádat, já hned brečím, no a Ivoš je Býk, který jednou za čas ze sebe potřebuje dostat nasbíranou energii a pak vybuchne jak sopka na Islandu. Takže já brečím a Ivoš do všeho kope a občas něco rozbije – ale to už jsem několik let nezažila. Hádáme se a diskutujeme trochu rázněji snad jen o pracovních věcech, na které někdy máme trochu rozdílné názory. Co se týká soukromí, už dlouho nebyl důvod se pohádat!

Foto: Josef Louda