Spát jak nerad chodím spát po dlouhém shonu
šelesty ticha bolí hodiny pendlovky neměnným krokem šifrují zprávu – Kapitán Nemo čeká na povel k vyplutí Klapotem psacího stroje otevírám výpravu Dvacet tisíc mil pod mořem vlastního vědomí Jak nerad chodím spát a jak snadno padám naznak do peřin Nad ránem klesá do hlubiny nejspodnějšího šuplíku kapitán Nemo s Nautilem Poslední zápis lodního deníku – Jen fantazie mne provází bílými pustinami papíru Jen fantazie je mým kompasem a pulzující světlo majáku Dvaasedmdesát tepů než tekuté krystaly zaplaví jedinou digitální minutu









Jak to vidíte vy?
Co si o diskusi myslíte?
Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.
Přihlásit se Zaregistrovat se