Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.

Dubčekovi synové a sláva-nesláva

V rubrikách: Živá historie Osobnosti

J. Louda | 17.11.2009 11

Včera sláva převeliká – před „novou“ budovou Národního muzea odhalení pamětní desky Alexandra Dubčeka. Televizní štáby, fotografové – Česi aj Slováci- ministři, také ze zahraničí…riaditel NM ČR Lukeš, ale i náš ministr Riedlbauch, aj – aj slovenské MK, naši Vlčkové, Sobotkové…. Projevy, stržení lajntuchů stuhami v nacionálních barvách… Potlesk sami sobě, aparáty cvakaly, kamery neslyšně natáčely…

Když bylo po téhle slávě, uvnitř té nedobytné budovy ze skla, železa a kamene přichystána slavnostní vernisáž výstavy pochmurné to naší doby dávno minulé – uvnitř kdysi Národního shromáždění… Iba – na pozvánky pro ochrankou chráněné Vyvolené!

Opodál mosazné desky s tváří Saši Dobrotivého, stále postávali ještě dva muži. „Vyfotil byste nás? Tady je naše vizitka.“ Na jedné čtu MUDr. Pavol Dubček, na druhé Dipl. Ing. Peter Dubček. „Vy jste?“ „Áno, synovia. Ještě aj našimi fotoaparátikmi, hej?“ „Jdete tedy na vernisáž?“ „Nie, nikto nás nepozval…“

A tak jsem si nakonec vyfotil ještě jednoho pána, mně  už jen vzdáleně povědomého muže roku 1968. To když jsme volali Císař na Hrad! „Pojďte, vyfotím Vás také u pána Dubčeka, když jste byli soudruzi…“  Čestmír Císař se  rozpačitě usmál. „Pošlete mi tu fotku?“ „Určitě, jen mi dejte mailovou adresu“ „Jééé, to já nemám, nemám počítač.“

Foto Josef Louda

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Rubriky

Reflexe Orientace Osobnosti Příběhy Živá historie Styl Volný čas Výlety Literární dokořán

Další články od autora

Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A