Vanilka

Už jsem to četla:“ Kéž Bán Bůh dá a já jsem v příštím životě úředníkem!“ Máme jich prý u nás úžasných 291000. Čtyřicet občanů na jednoho státního ouřadu. Za první republiky bylo líp, to mělo na jednoho státního úředníka připadnout 131 občanů, ale tehdy se pro stát „makalo“ jen sedm hodin. Páni byrokrati projevovali nespokojenost, polední pauza je namáhala i fyzicky.

Lze se domnívat, že současná byrokracie je víc k lidem? Pořád nám sice vnucuje, že je pracovně  přetížená a pořád nás prohání, ale co si bez ouřadů počít? Vždyť bychom se obklopili chaosem! My ten pečlivý dohled potřebujeme. Jistě i proto se po zrušení okresních úřadů počet zaměstnanců, namáhajících se pro stát, nesnížil. Naopak.

Úředníci jsou ku prospěchu i jinak. Tím, že se rozrůstá jejich počet, nestačí jim stávající kanceláře, natož budovy. Tím je podporován stavební průmysl. Sice se dostane jen na pečlivě vybrané firmy, a to pravděpodobně v Čechách oblíbeném stylu „já na bráchu, brácha na mě“, avšak uvažme, kolika lidem je pomoženo.

Když tak vídám, jak pohodová může být budoucnost úředníka, chápu, že úspory se jich dotknou snad až v poslední řadě. Až dojde na invalidy a sociálně nejslabší, na seniory, na rodiny s malými dětmi. Dočkáme se možná doby, kdy bude v naší zemi každý každému úředníkem. Pak bude v Čechách dobře a Blaničtí rytíři můžou v klidu dělat to, co dělá kníže pán skoro pořád. Spát a spát a spát…