Vanilka

Pro všechny, kteří ještě neztratili hlavu.


Dokdy vydržíme?

V rubrikách: Literární dokořán

V. Stibor | 3.7.2010 11

Musíme vydržet, i kdybychom si měli jazyk překousnout; nezbývá nám většinou nic jiného; zatneme zuby nehty a nepustíme, než se všechno, co nás ohrožuje, přežene. Kéž by to byla jen osvěžující letní bouřka. Mnohem palčivější otázka ale zní: Dokdy vlastně vydržíme? Dobrácký soused z vedlejší vesnice celý rok sekal latinu, koncem července se mu to začalo v hlavě motat a jak se blížil čas babího léta, začínal si prozpěvovat, místní koloniál bavil svým neuvěřitelnými historkami a říkával: „Do švestek musím vydržet:“ Když cítil, že se mu přitížilo, sedl si na žulové schody u krámu paní Michálkové, nechal si zavolat sanitku a bylo to. Po pár měsících se vracel z léčebny – tehdy se říkávalo z blázince – jako vyměněný. A další rok se vše opakovalo znovu. Mnozí si už nepamatují na jeden z vtipů, který byl kdysi dávno v nominaci v soutěži O zlatou mříž. Za bývalého režimu bylo snad fórů více než slov v pravidlech českého pravopisu. Dokdy vydržíme? Do vítězného února nebo až do konce? Do konce je to blíž! A všichni jsme se smáli, až jsme se popadali za břicha, neboť smích býval nejednou jedinou záchranou i věčnou ambrosií. Voněl již na dálku. O jednom starém příteli z pražské Kampy jsem si myslíval, že mi vydrží věčně. Jak sobecké přání! Říkával, že času je dost, léčíval Jana Wericha, když měl politický škraloup, dělal vrátného v Národním divadle, psal úžasné knížky o lidském světě, nakupoval za své honoráře léky a posílal je do  Indie, aby nikdo nevěděl. Jako lékař určitě tušil, kdy se srdce zvonu splaší. Pak si lehl  do postele, vyhnal jako vzteklého psa  záchranku, kterou mu přivolala dobrosrdečná sousedka, najednou se s nikým  už nechtěl vidět. V mé mysli však zůstal dodnes jako velitel básnických legií, i když vyrovnané řady jeho přátel od té doby značně prořídly. Dokdy vydržíme? Do západu slunce? Možná o hodinu déle. Budu držet palce, dokud to půjde.

facebook twitter e-mail

Jak to vidíte vy?

  • Buďte první, kdo vloží komentář.

Co si o diskusi myslíte?

Komentáře k diskusi mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se Zaregistrovat se

Další články od autora

  • Probouzení Svádí mě sny z podvečerního předsálí, dosahují na okraj morény, než se převrátí a začnou mraky cupovat; nebeskou řeku s bílými prameny …

    | 5.7.2010 0

  • Vorařská Vem tě ďas, v dobrém vzpomínej; sázím na přesčas, na chirurgický diadém. Vykrajuje z tvé tváře jablka zlaté renety, z půlnočního breviáře …

    | 30.6.2010 0

  • Chrpy Čas se slepým ramenem velkoryse přidá špetku soli; nazítří se obejmem v ohnivém předpokoji. Chrpy střásají slunce, nakonec vymění si roli; …

    | 28.6.2010 0

  • Žíznivý anděl Přiletí-li anděl strážný, posedí se mnou za stolem; může s ním mluvit každý, než prolnou s osudem chrpy vysoko na stráních i lásky…

    | 25.6.2010 0

  • Cesta k dětskému domovu Umiňoval si, že o své nové práci nebude mluvit, nezmíní se o ní ani v hospodě, kam chodíval čas od času svátečně si posedět a vypít ty dvě tři točený…

    | 17.6.2010 0

  • Souznění Až zvednu vrchní desku klavíru, bezděčně oněmím; náruč přitisknu ke jménu, o přítmí se rozdělím v gotickém atriu, kde víno dopíjím a tvář…

    | 13.6.2010 0

  • Nepozvaní Nepozvání jsou jak tělo bez duše; na náhorní planině se přibližují k lidem, berou vše. Nenechají se zastavit, zdánlivě stojí na místě, …

    | 11.6.2010 0

  • Kdyby Bral bych dokonce tvé sny, chrám popínavých rostlin; z něhy jsem odlil kotvy protkané trsy bodlin. Trhal jsem hrsti ocúnů, padající nebe…

    | 6.6.2010 0

  • Probuzení ženy Jak to děláš, moje paní, nemohu tě přikrýt dlaní. Vždycky z tebe něco kouká, noc se svlékne, potom brouká. Zavrní, promne oči, uvnitř…

    | 2.6.2010 0

  • Roztleskávačka Odkud pochází? Ze záhrobí nebo olizuje břehy řeky Styx? Myslí i na nás, když s nájemníky mění celý byt? Rozhází pokojíček s hračkami nebo…

    | 31.5.2010 0

  • Na cestě ke tvému moři Noc dopíše kapitolu, nad ránem vzbudím nosiče, ledopádem dolů opustím hlediště; narychlo vyměním jištění, titanové skoby, záchytná lana, …

    | 28.5.2010 0

  • Trnutí Už jsem přežil tři své smrti; ani z jedné mi nebylo dobře. První mě zastihla na lodi za mořské bouře nedaleko Lošinu. Ale nakonec se…

    | 18.5.2010 0

  • Antismrt Jméno smrti odlévá z nerostů a pak se vrtí na chvostu. Kope kolem sebe, černého koně pobízí; než sesedne, ruku si roztříští o skalpy…

    | 8.5.2010 0

  • Ranní ohlédnutí Jen v bolesti jsme si rovni – a také chvilku v pravém poledni, kdy křičím na stín: mrcho stará, ještě nemáš dost, tak poklekni! Jen v…

    | 2.5.2010 0

  • Léčba maminkou Musím se přiznat. Mám ji moc rád a vděčím jí za mnohé. Mám na mysli maminku mé ženy, vlastně tchýni. Proto nedovedu pochopit, jak jsme jako…

    | 28.4.2010 0

  • O vítězné zprávě O smrti jen to dobré; jen se tak lehce se o ni otřít ramenem a před očima se nám serve, trefí nás kamenem. Rychle budeme vycouvávat do bezpečí,…

    | 25.4.2010 0

  • Mydlářova vlast (ad J. Žáček má vlast) Ta země, která plodí verbíře a nejštíhlejší černokrásky, tak často střílí z hmoždíře, kat Mydlář chodí na bělásky. Sotva opustí město bran, …

    | 20.4.2010 0

  • O spravedlivém rozhodnutí... Vypadal rozšafně i blahosklonně zároveň, když vynášel své verdikty. „Nejvyšší ocenění si plně zasluhuje,“ hřímal a hrozivě pozvedl obočí, „mistr…

    | 14.4.2010 0

  • Kmotřička death Kmotřička Death Na co čekáte vy? Jiná už nepřijde. Časem vyudí klobásy, pak sama v negližé objedná stůl, číšníka chytne za vlasy. …

    | 12.4.2010 0

  • Silvína „Nejsem žádná kurva, abych dala každýmu!“ odháněla vztekle rukou a ještě vzletnějšími slovy houf patnáctiletých drzounů, kteří jí na úzkém chodníku…

    | 7.4.2010 0

  • O návštěvě UFO

    | 5.3.2010 0

  • Ještě nenapsaný epitaf Po každém muži by měla zůstaň jabloň, jediná pláňka s letokruhy vyvřelého moře i zakázaná zahrada. Někdo tam zavřel bolest a zavolal: Další!

    | 4.3.2010 0

  • Cesta přes Alpy

    | 4.2.2010 0

  • Paličák Věděl jsem, že nebude chtít se mnou mluvit. Alespoň ne hned po návratu z hor. Téhož dne, sotvaže jsem přišel domů z práce, mi žena hodila pomačkané…

    | 19.1.2010 0


Přihlásit se Zaregistrovat se


Velikost písma: A A